ISLAND A ALKOHOL: JAK ZEMĚ ZATOČILA S PITÍM A KOUŘENÍM
- Roman Pech
- před 5 dny
- Minut čtení: 6
Když dnes přijedete na Island a vejdete do supermarketu, možná vás něco překvapí. Za pokladnou nenajdete vystavené cigarety, jak jsme byli po dlouhá desetiletí zvyklí v České republice, a v regálech marně budete hledat láhev vína nebo běžné pivo. Pokud si chcete koupit tabákové výrobky, musíte o ně prodavače požádat. A pokud dostanete chuť na sklenku vína nebo silnější pivo, nezbude vám než zamířit do státní prodejny Vínbúðin.
Na první pohled to může působit jako zbytečně přísná regulace. Ve skutečnosti je za ní více než sto let dlouhá historie, během níž se Island pokusil vyřešit problém alkoholu nejprve úplným zákazem a později promyšlenou kombinací prevence, vysokých daní a omezení reklamy. Výsledkem je země, která bývá často označována za jeden z nejúspěšnějších příkladů boje proti kouření a nadměrnému pití alkoholu mezi mladými lidmi.
Když Island zakázal téměř všechen alkohol
Na začátku 20. století sílilo na Islandu hnutí za střídmost. Alkohol byl spojován s chudobou, kriminalitou i domácím násilím a stále více lidí věřilo, že jediným řešením je jeho úplný zákaz.
V roce 1908 proto Islanďané v referendu schválili prohibici, která vstoupila v platnost 1. ledna 1915. Zakázán byl téměř veškerý alkohol a Island se zařadil mezi několik málo zemí světa, které se pokusily problém vyřešit takto radikálním způsobem.
Jenže zákaz nevydržel dlouho v původní podobě. Paradoxně ho nezačali bourat samotní Islanďané, ale španělští obchodníci.
Dobový tisk BREIÐABLIK (1909): „Z naší vlasti přichází významná zpráva. Althing přijal zákon, který zakazuje dovoz alkoholu (Áfengisbann). Platit má od začátku roku 1912. Přechodné období bylo poskytnuto těm, kteří se živí prodejem alkoholu, aby mohli uzavřít své podnikání a najít si jiné zaměstnání.“
Je zajímavé, že článek ještě uvádí rok 1912. To odpovídá tehdejšímu návrhu zákona – jak víme z historie, skutečné zavedení úplné prohibice se nakonec posunulo a vstoupilo v platnost až 1. ledna 1915.
Jak španělské víno zachránilo islandské ryby
Ve dvacátých letech patřilo Španělsko k největším odběratelům islandských ryb. Španělská vláda však dala jasně najevo, že pokud Island nebude dovážet španělské víno, může přijít o důležitý exportní trh. Pro malou ostrovní ekonomiku to představovalo vážnou hrozbu.
Islandská vláda proto ustoupila a v roce 1922 zákaz vína zrušila. Nešlo o změnu veřejného mínění ani o uznání, že prohibice nefunguje. Rozhodly obchodní vztahy a ekonomické zájmy. O třináct let později, v roce 1935, byl znovu povolen i tvrdý alkohol.
Jedna výjimka ale zůstala.
Proč bylo pivo zakázané až do roku 1989
Zatímco whisky, vodka nebo koňak byly opět legální, obyčejné pivo zůstalo dalších čtyřiapadesát let zakázané. Dnes to působí téměř absurdně, tehdejší politici však měli svou logiku. Obávali se, že právě pivo bude díky nižší ceně a snadnější dostupnosti podporovat každodenní pití mnohem více než dražší lihoviny.
Výsledek byl paradoxní. Ještě v roce 1988 si člověk mohl bez problémů koupit láhev whisky, ale obyčejný půllitr piva nikoliv.
Samozřejmě se našla cesta, jak zákaz obejít. V barech se prodávalo slabé pivo s nízkým obsahem alkoholu a hosté si do něj nechávali přidat panáka vodky nebo tradičního islandského Brennivínu.
Vznikl nápoj, který chutí připomínal běžné pivo a přitom splňoval tehdejší zákony.
Teprve 1. března 1989 islandský parlament zákaz piva definitivně zrušil. Hospody v Reykjavíku tehdy čepovaly první legální půllitry už krátce po půlnoci a tento den se dodnes připomíná jako Beer Day (Bjórdagurinn).
Proč Island udělal to, co Amerika nedokázala
Když se řekne prohibice, většině lidí se vybaví Spojené státy. Mezi lety 1920 a 1933 tam platil zákaz výroby a prodeje alkoholu, který měl vyřešit kriminalitu, chudobu i zdravotní problémy. Výsledek byl ale opačný. Vznikl rozsáhlý černý trh, zbohatly zločinecké organizace v čele s Al Caponem a nelegální bary, známé jako speakeasies, se objevovaly po celé zemi. Americká vláda nakonec uznala, že úplný zákaz svůj cíl nesplnil.
Island měl s prohibicí podobnou zkušenost. Ani zde se nepodařilo alkohol ze společnosti odstranit a postupně se ukázalo, že dlouhodobě udržitelnější cestou není zákaz, ale změna prostředí, ve kterém lidé vyrůstají a rozhodují se. Místo snahy alkohol zcela vymýtit se země zaměřila na prevenci, regulaci reklamy, omezení dostupnosti a podporu zdravého trávení volného času.
Právě v tom spočívá největší rozdíl. Americká prohibice se snažila problém vyřešit jedním zákazem. Island pochopil, že skutečná změna přichází až tehdy, když se změní společnost.
První náznaky nové cesty
Ještě dlouho před vznikem slavného Icelandic Prevention Model se na Islandu začal měnit pohled na to, jak předcházet problémům s alkoholem. Zajímavý pohled nabízí rozhovor z roku 1971 s organizátorem rodinného festivalu Húsafellsmót Vilhjálmurem Einarssonem, který vysvětloval, proč na akci platí úplný zákaz alkoholu. (Islandský text je v horním rámečku na stránce)
„Je naivní, když si rodiče myslí, že samotný zákaz alkoholu na místě konání je zárukou, že se jejich děti k alkoholu nedostanou. Celá rodina by měla trávit volný čas společně – právě na to chceme klást největší důraz.“
Tento výrok je pozoruhodný i z dnešního pohledu. Už na začátku 70. let totiž upozorňoval, že samotné zákazy nestačí. Klíčovou roli podle něj hrají rodiče a společně trávený čas. Přesně na těchto principech pak Island o dvě desetiletí později vybudoval jeden z nejúspěšnějších programů prevence závislostí na světě.
Island změnil strategii
Skutečný zlom ale nepřišel legalizací piva. Nastal až v devadesátých letech, kdy se ukázalo, že islandští teenageři patří mezi nejčastější konzumenty alkoholu a cigaret v Evropě.
Namísto dalšího zpřísňování zákazů se vláda vydala jinou cestou. Začala masivně podporovat sportovní kluby, hudební školy, zájmové kroužky a další volnočasové aktivity. Rodiče byli motivováni trávit s dětmi více času a školy pravidelně sledovaly rizikové chování mladých lidí. Tento přístup, známý dnes jako Icelandic Prevention Model, se stal inspirací pro desítky dalších zemí.
Současně se dále zpřísnila pravidla pro prodej alkoholu a tabáku.
Co překvapí turisty?
První šok přichází už při nákupu cigaret. V islandských obchodech nejsou nikde vystavené a neuvidíte ani jejich reklamu. Pokud si chcete koupit krabičku, musíte o ni požádat prodavače. Smyslem není kuřáky trestat, ale zabránit impulzivním nákupům a omezit vliv reklamy, zejména na mladé lidi.
Podobně přísná pravidla platí i pro alkohol. Reklamu na alkoholické nápoje na Islandu prakticky neuvidíte. Zajímavostí ale je, že pivovary a výrobci často propagují své nealkoholické varianty, které nesou stejné logo, barvy i design jako alkoholické produkty. Reklama tak formálně propaguje nealkoholické pivo, zároveň však udržuje povědomí o celé značce.
Dalším překvapením bývá samotný prodej alkoholu. Ve většině supermarketů koupíte pouze nápoje s obsahem alkoholu do 2,25 %. Běžné pivo, víno i tvrdý alkohol prodávají především státní prodejny Vínbúðin, které mají omezenou otevírací dobu. Jejich úkolem není maximalizovat zisk, ale regulovat dostupnost alkoholu.
Kolik stojí pivo a cigarety?
Island patří mezi nejdražší evropské země a vysoké spotřební daně jsou jedním z důvodů, proč jsou zde alkohol i tabák výrazně dražší než v České republice.
V době psaní tohoto článku stojí krabička cigaret přibližně 1 500 až 1 600 ISK (zhruba 260 až 280 Kč). Půllitrové pivo zakoupené ve státní prodejně Vínbúðin vyjde přibližně na 500 až 700 ISK (85 až 120 Kč), zatímco v restauraci nebo baru zaplatíte běžně 1 400 až 1 900 ISK, tedy přibližně 240 až 330 Kč.
Není proto divu, že mnoho turistů nakupuje alkohol už po příletu v bezcelním obchodě na letišti v Keflavíku, kde bývají ceny citelně nižší.
Vyhrál Island svůj boj?
Alkohol ani cigarety z Islandu samozřejmě nezmizely. Změnil se ale způsob, jakým k nim přistupuje celá společnost. Namísto agresivního marketingu přišla regulace reklamy. Místo snadné dostupnosti omezený prodej. A místo spoléhání na zákazy dlouhodobá práce s rodinami, školami a volným časem mladých lidí.
Právě kombinace těchto opatření bývá dnes označována za jeden z hlavních důvodů, proč se Island během několika desetiletí proměnil ze země s vysokou spotřebou alkoholu mezi dospívajícími v jednu z nejúspěšnějších zemí Evropy v oblasti prevence závislostí.
Může se Island stát inspirací i pro Česko?
Debata o tom, jak snížit nadměrnou konzumaci alkoholu, se v těchto dnech vede také v České republice. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na veřejném slyšení Senátu uvedl, že chce prosazovat opatření, která povedou ke snížení spotřeby alkoholu. Podle něj patří nadměrná konzumace alkoholu mezi závažné problémy českého veřejného zdraví a stát by měl hledat účinnější způsoby prevence.
Island přitom ukazuje, že samotné zákazy obvykle nestačí. Za jeho úspěchem nestojí jediný zákon ani vysoké daně, ale dlouhodobá strategie kombinující regulaci reklamy, omezenou dostupnost alkoholu, podporu sportu a volnočasových aktivit i aktivní zapojení rodičů a škol. Právě tato kombinace opatření bývá odborníky označována za jeden z hlavních důvodů, proč se během několika desetiletí podařilo výrazně omezit kouření i nadměrné pití mezi mladými Islanďany.
Otázkou zůstává, zda by podobný přístup mohl fungovat i v zemi, kde má konzumace piva a dalších alkoholických nápojů mnohem hlubší kulturní tradici.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře