BEZPEČNOST NA ISLANDU: ZEMĚ, KDE SE JEŠTĚ NEDÁVNO NEZAMYKALY DOMY. ALE I SEM PŘIŠEL SVĚT
- Roman Pech
- před 3 dny
- Minut čtení: 5
Když se řekne Island, většina lidí si představí zemi ledovců, sopek, polární záře a především bezpečí. Místo, kde lidé nechávali auta odemčená, klíče v zapalování a domy často bez zamčených dveří. Mnoho Islanďanů i turistů ještě pamatuje dobu, kdy bylo běžné půjčit si auto tak, že vám přišla pouze SMS, kde stojí a kde najdete klíčky. Dnes už je taková bezstarostnost spíše nostalgickou vzpomínkou.
Island pořád zůstává jednou z nejbezpečnějších zemí světa, ale stejně jako ostatní vyspělé státy se postupně mění.
Když klíčky čekaly v zapalování
Na svou první samostanou cestu na Island nikdy nezapomenu. Auto z půjčovny jsem si nepřebíral na letištní přepážce ani jsem nepodepisoval hromadu dokumentů.
Ještě před odletem mi přišla SMS: kde auto stojí, jakou má registrační značku a že klíčky jsou v zapalování. Prostě přijdete, sednete a jedete. A stejně tak se auto vracelo. Takový systém fungoval zhruba do roku 2010.
Dnes už je podobný způsob předávání aut mnohem vzácnější, ale ještě před několika lety byl na Islandu zcela běžný. Byl symbolem důvěry, na které islandská společnost dlouho stála.
Jedna z nejbezpečnějších zemí planety
Island se dlouhodobě umisťuje mezi nejmírumilovnějšími zeměmi světa. V mezinárodních žebříčcích bezpečnosti a míru pravidelně obsazuje nejvyšší příčky.
Důvod není jen nízká kriminalita. Islandská společnost je malá, relativně homogenní a založená na vysoké míře důvěry mezi lidmi. Země s přibližně 400 tisíci obyvateli má stále kriminalitu nesrovnatelně nižší než většina evropských států.
Vraždy jsou zde výjimečnou událostí. V některých letech nedojde k žádné, v jiných se objeví několik případů – přičemž vzhledem k malé populaci může jediný incident výrazně ovlivnit statistiku.
Ani vězeňský systém nemá rozměry známé z větších zemí. Islandské věznice jsou malé a počet vězňů se pohybuje pouze ve stovkách.
„Proč by to někdo kradl? Vždyť je to přece moje!“
Na jinou cestu vzpomínám ještě raději. S kamarádkou jsme zapadli autem v písku na pláži. Po chvíli nám zastavil místní farmář s traktorem a malým přívěsem. Ochotně slíbil, že nás vytáhne, jen si musí dojet do dílny pro řetěz a máme jet s ním.
Než odjel, složil vedle silnice několik kanystrů s naftou, abychom se na korbu vešli.
Kamarádka se na něj podívala a říká: „Vy je tu jen tak necháte? Vždyť vám je někdo ukradne.“
"Proč?" zněla jeho odpověď. "Protože lidi takové věci kradou." konstatovala kamarádka.
A farmář se nechápavě zeptal: „A proč by to někdo dělal? Vždyť jsou přece moje.“
Nebyla v tom naivita ani vtip. Bylo vidět, že mu samotná myšlenka krádeže připadala cizí. V jeho světě se prostě cizí věci nebraly.
Jaká kriminalita na Islandu skutečně existuje?
Obraz země bez kriminality už ale není úplně přesný. Nejčastěji policie řeší:
Drobné krádeže
Největší část běžné kriminality tvoří majetkové delikty – například krádeže jízdních kol, elektroniky nebo vloupání do automobilů. Nejčastěji se objevují v Reykjavíku a v místech s vysokou koncentrací turistů.
S rostoucím počtem návštěvníků se změnil i charakter některých problémů. To, co dříve nebylo pro islandskou policii běžnou agendou, dnes řeší častěji – například krádeže v turistických lokalitách.
Násilí: hlavně alkohol a domácí prostředí
Násilná kriminalita je stále nízká, ale nejčastěji souvisí s alkoholem. Typickým příkladem jsou potyčky v nočních podnicích v centru Reykjavíku.
Velkým tématem, podobně jako v jiných evropských zemích, zůstává také domácí násilí – tedy kriminalita, která se odehrává mimo oči veřejnosti.
Drogy a organizovaný zločin
Novou výzvou posledních let je pašování drog. Islandská izolovanost kdysi znamenala velkou překážku pro organizovaný zločin, ale globalizace a lepší dopravní spojení změnily situaci.
Policie dnes řeší případy spojené především s dovozem kokainu a dalších drog i s menšími organizovanými skupinami.
Kdo kriminalitu páchá?
Stejně jako jinde není odpověď jednoduchá.
Velkou část drobné kriminality mají na svědomí mladí lidé nebo osoby s dlouhodobými problémy – například se závislostmi nebo sociálním vyloučením.
Island se zároveň změnil demograficky. Země, která byla po dlouhou dobu velmi uzavřenou komunitou, zažila v posledních desetiletích výrazný nárůst zahraniční pracovní síly i turistů.
S tím přišly i nové typy kriminality známé z jiných evropských zemí – například organizované krádeže nebo mezinárodní pašování drog. Neznamená to ale, že by Island přestal být bezpečnou zemí. Spíše se začal potýkat s problémy, které dříve téměř neznal.
Bezpečnost na Islandu: Policie, která nechce působit jako armáda
Islandská policie, islandsky Lögreglan, je jedním ze symbolů odlišného přístupu k bezpečnosti.
Běžní policisté nechodí po ulicích ozbrojeni pistolemi u pasu. Střelné zbraně jsou uloženy v policejních vozidlech a používají se pouze ve výjimečných situacích.
Standardní výbavou jsou například obušek nebo pepřový sprej. Zavedení paralyzérů (taserů) v posledních letech vyvolalo na Islandu veřejnou debatu – část společnosti se obávala, že by se policie mohla vzdálit tradičnímu modelu „služby občanům“.
Výjimkou je speciální jednotka Víkingasveitin, která zasahuje při nejzávažnějších případech, například při hrozbě ozbrojeného útoku.
Nejprve domluva, až potom pokuta
Mám jednu vlastní zkušenost s islandskou policií. Při jízdě z Reykjavíku po Ring Road směrem na východ jsem jel rychleji, než bylo vhodné. Policejní hlídka, která stála u silnice s radarem mě ale nejprve zablikáním upozornila, abych zpomalil. Místo okamžitého zastavení a pokuty mi dala šanci chybu napravit.
I to dobře vystihovalo tehdejší přístup – cílem nebylo řidiče co nejrychleji potrestat, ale především zajistit, aby jel bezpečně.
Tyto vzpomínky dnes působí skoro neuvěřitelně. A právě proto stojí za zaznamenání. Ukazují Island takový, jaký skutečně býval – zemi mimořádné důvěry, která se sice postupně mění, ale ve srovnání se zbytkem světa stále patří k nejbezpečnějším místům na planetě.
Policista jako součást komunity
Islandská policie si vybudovala pověst především díky důrazu na vztah s veřejností. Reykjavická policie se proslavila například komunikací na sociálních sítích, kde místo strohých oznámení sdílí i odlehčené momenty z běžné práce.
Smyslem je jednoduchý princip: lidé by neměli policii vnímat jako vzdálenou mocenskou složku, ale jako součást společnosti.
Velký důraz se klade také na prevenci. U mladistvých pachatelů není cílem pouze trest, ale především snaha zabránit tomu, aby se k trestné činnosti vraceli.
Islandský trestní systém: méně pomsty, více návratu do společnosti
Islandský přístup k trestům vychází ze skandinávské tradice. Hlavním cílem není izolovat člověka navždy, ale připravit ho na návrat do běžného života.
Island nemá klasický doživotní trest. Maximální běžný trest odnětí svobody činí 16 let, u mimořádně závažných případů existují možnosti delší ochranné detence.
U méně závažných činů se často používají alternativní tresty:
obecně prospěšné práce, domácí vězení s elektronickým náramkem, podmíněné tresty.
U vězňů se také často pracuje s postupným návratem do společnosti. Důležitou roli hraje možnost pracovat, studovat a připravovat se na život po propuštění.
Bezpečný ostrov v měnícím se světě
Island stále patří k místům, kde se člověk může večer projít po ulici s pocitem bezpečí, který je v mnoha zemích už vzácný.
Doba, kdy se nezamykaly domy a auta, ale pomalu mizí. Ne proto, že by se Island stal nebezpečnou zemí. Spíše proto, že i malý ostrov uprostřed Atlantiku už není izolovaným světem.
Globalizace, turismus a otevřenější společnost přinesly nové výzvy. Island se s nimi ale stále vyrovnává způsobem, který zůstává ve světě unikátní – s důrazem na důvěru, prevenci a vztah mezi občany a státem.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře