top of page

ISLAND, KTERÝ MIZÍ. NE KVŮLI SOPKÁM ANI LEDOVCŮM. KVŮLI OVERTURISMU

Když jsem na Island přijel poprvé, působil jako konec světa.

Na mnoha místech jsem stál úplně sám. Jen vítr, vodopád, ledovec nebo černá pláž. Nikde žádné autobusy, žádné fronty na fotografie, žádné davy turistů. Mezi lety 2008 a 2015 vznikala většina záběrů, které dnes tvoří dokumentární film Ostrov na severu.



Srovnání natáčeních lokací filmu Ostrov na severu mezi lety 2008 a současnou situací v roce 2025

Když se na ně dívám dnes, nevidím jen krajinu. Vidím také Island, který už téměř neexistuje. Ne proto, že by zmizely vodopády nebo sopky.

Zmizel klid.

Stejná místa, jiný svět.

Pro toto srovnání jsem se po letech vrátil na šest míst zachycených ve filmu.

Na první pohled se nezměnila krajina. Vodopády stále padají ze skal, ledovce stále sestupují z hor a oceán stále naráží do černých pláží.

Změnilo se něco jiného.

Na záběrech z let 2008, 2011 nebo 2015 bývá často vidět epická prázdná krajina. Někdy není v záběru jediný člověk. Na stejných místech v roce 2025 jsou parkoviště plná aut, na vyhlídkách stojí desítky lidí a fotografové čekají, až se jim podaří najít okamžik bez turistů v záběru.

Vrak letadla Dakota v poušti Sólheimasadur, 2011 Snímek z dokumetárního filmu Ostrov na severu
Vrak letadla Dakota v poušti Sólheimasadur, 2011 Snímek z dokumetárního filmu Ostrov na severu
Vrak letadla Dakota v obležení desítek turistů, 2025
Vrak letadla Dakota v obležení desítek turistů, 2025, foto: Roman Pech

Ostrov objevil svět

Po finanční krizi v roce 2008 začal Island intenzivně rozvíjet cestovní ruch. Zatímco kolem roku 2010 přijíždělo do země necelého půl milionu návštěvníků ročně, dnes jejich počet přesahuje dva miliony. Na jednoho obyvatele Islandu tak připadá zhruba pět turistů ročně.

Místa, která byla kdysi známá hlavně fotografům, cestovatelům a milovníkům přírody, se stala světovými ikonami sociálních sítí.


Procestujte Island s epickým filmem Ostrov na severu



Fotografování je dnes jiné kvůli overturismu

Dříve bylo nejtěžší dostat se na správné místo ve správný čas.

Dnes bývá nejtěžší počkat, až lidé na chvíli odejdou ze záběru.

Mnoho islandských lokalit získalo nové chodníky, zábradlí, vyhlídky a parkoviště. Je to pochopitelné. Příliv návštěvníků vyžaduje infrastrukturu a ochranu citlivé přírody.

Jenže s tím zmizel i kus pocitu objevování.

Některá místa dnes připomínají spíše venkovní atrakce než divokou přírodu.

Gejzír v roce 2008. Snímek z dokumetárního filmu Ostrov na severu
Gejzír v roce 2008. Snímek z dokumetárního filmu Ostrov na severu
Gejzír v roce 2025 je v obležení stovek turistů
Gejzír v roce 2025 je v obležení stovek turistů, foto: Roman Pech

Nejde jen o Island

Podobný vývoj zažívají mnohé přírodní destinace po celém světě. Sociální sítě dokázaly během několika let proměnit téměř neznámá místa v turistické magnety. Odborníci i místní komunity stále častěji řeší problém takzvaného overtourismu – přetížení turisticky atraktivních lokalit.

Přečtěte si více o Islandu a úplném zatnění SLunce 2026 ZDE

Někde se na Islandu změnila i samotná krajina

Ve většině porovnávaných lokalit je nejvýraznější změnou množství návštěvníků. Existuje však alespoň jedno místo, kde se během let proměnila i příroda samotná.

Na srovnávacích záběrech sopky a ledovce Snæfellsjökull z roku 2008 a 2025 je patrný výrazný úbytek ledu. Zatímco na starších záběrech ledovec pokrývá větší část vrcholu a jeho ledová čepice působí mohutněji, dnes je rozsah zalednění viditelně menší.

Ledovec Snaefelsnessjökull v roce 2009. Snímek je z dokumentu Ostrov na severu
Ledovec Snaefelsnessjökull v roce 2009. Snímek je z dokumentu Ostrov na severu
Ledovec Snaefelsnessjökull v roce 2025. Je patrné výrazný úbytek ledu
Ledovec Snaefelsnessjökull v roce 2025. Je patrné výrazný úbytek ledu, foto Roman Pech

Nejde jen o subjektivní dojem z fotografií. Dlouhodobá měření islandských glaciologů ukazují, že ledovec Snæfellsjökull v posledních desetiletích rychle ustupuje. Už mezi lety 1999 a 2008 klesl povrch ledovce v průměru o přibližně 13 metrů a odborníci upozorňují, že změny pokračují i nadále. Snæfellsjökull patří mezi islandské ledovce, které jsou změnou klimatu zasaženy nejvýrazněji.


Právě proto jsou podobná srovnání cenná. Neukazují jen proměnu cestovního ruchu, ale také proměnu krajiny, která byla po staletí jedním ze symbolů Islandu.


Když porovnávám své záběry z let 2008–2025, vidím dva příběhy. Na některých místech přibyli lidé. Na jiných naopak ubyl led. Obojí je připomínkou toho, jak rychle se Island mění.


Zdroje:

Icelandic Meteorological Office (Veðurstofa Íslands): dlouhodobé sledování islandských ledovců a změn ledovce Snæfellsjökull. Zprávy uvádějí průměrné snížení povrchu ledovce o přibližně 13 metrů mezi lety 1999–2008 a potvrzují pokračující ústup v dalších letech.


Iceland Review: statistiky mezinárodních příjezdů přes letiště Keflavík. V roce 2025 bylo zaznamenáno přibližně 2,25 milionu mezinárodních příjezdů.


Reuters: analýza rozvoje turismu v arktických oblastech. Uvádí, že Island po finanční krizi v roce 2008 intenzivně podpořil cestovní ruch a počet návštěvníků vzrostl z méně než 500 tisíc ročně na více než 2 miliony.


Statistics Iceland (Hagstofa Íslands): oficiální statistiky cestovního ruchu, dopravy a návštěvnosti Islandu.


Autor dokumentu Ostrov na severu Roman Pech
Roman Pech

O autorovi

Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.

Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.



Komentáře


bottom of page