KDE POSTAVIT FARMU? VIKINGŮM NA ISLANDU MOHL PORADIT DOBYTEK
Na Islandu nebylo nejdůležitější najít místo s krásným výhledem. Farma potřebovala vodu, pastviny, louky na seno, palivo i ochranu před počasím. O tom, jestli rodina přežije zimu, mohl rozhodnout jediný špatný odhad.
Když dnes projíždíte Islandem, můžete mít pocit, že některé farmy stojí na těch nejpodivnějších místech. Jedna je vmáčknutá mezi horu a moře, jiná leží hluboko v údolí a další stojí uprostřed obrovské zelené pláně.
Pro dnešního člověka je výběr místa otázkou silnice, elektřiny, internetu nebo vzdálenosti do nejbližšího města. Pro první islandské osadníky ale šlo o něco mnohem zásadnějšího: dokáže nás tohle místo uživit?
A odpověď se skrývala především v trávě.
Nejdřív seno, potom dům
Když se Norové během období osidlování Islandu usazovali v nové zemi, jejich hospodářství bylo založeno především na chovu zvířat. A zvířata potřebovala přes zimu krmení.
Právě produkce sena byla jedním z klíčových faktorů, které rozhodovaly o úspěchu raných islandských farem. Archeologický a environmentální výzkum ukazuje, že takzvané home-fields, tedy intenzivně využívané plochy bezprostředně kolem farmy, sloužily mimo jiné k produkci sena pro přezimující hospodářská zvířata. To mění pohled na islandskou farmu. Nebyl to jednoduše dům postavený někde uprostřed pastviny. Byl to celý systém. Farmář potřeboval místo, kde měl dostatek trávy pro pastvu, ale zároveň dokázal získat dost sena na měsíce, kdy zvířata nemohla být venku.
Dobrá louka proto mohla být cennější než velké pole.
Uvnitř bylo mnohem méně místa, než čekáte
Jakmile vejdete dovnitř, Glaumbær působí skoro opačně než zvenčí. Rozsáhlý komplex třinácti budov se zevnitř mění v úzké chodby, malé místnosti, nízké stropy a překvapivě stísněné obytné prostory. Každá část měla svůj účel – byla tu kuchyně, spíže, sklady, pokoje pro hosty, dílna i společná obytná místnost zvaná baðstofa.
Právě baðstofa byla srdcem domu. Lidé v ní spali, jedli, pracovali, opravovali oblečení a trávili většinu času během dlouhé islandské zimy. Jídlo se připravovalo v kuchyni a ukládalo ve spížích, odkud se nosilo do společné místnosti. Lidé přitom často jedli vsedě na svých postelích.
Pro dnešního člověka může být prostor až klaustrofobický. Jenže malé místnosti měly svůj důvod. Island byl zemí s nedostatkem dřeva a dlouhými studenými zimami. Tlusté stěny z drnu chránily před větrem a chladem a menší objem místností znamenal méně prostoru, který bylo potřeba udržet v teple. Jednotlivé funkce proto nebyly soustředěné do jediného velkého domu, ale rozdělené do několika malých propojených prostor.
A pohodlí rozhodně nebylo prioritou. Soukromí bylo minimální, světla málo a život se odehrával těsně vedle ostatních členů domácnosti.
V baðstofě byla například lůžka uspořádána podél stěn a prostor sloužil současně jako ložnice, obývací pokoj i pracovní místnost. Dochovaná baðstofa v Glaumbæru má přibližně 52 m² a její nízký prostor byl navržen tak, že člověk mohl pohodlně sedět, ale nebylo možné všude stát vzpřímeně.
Glaumbær tak ukazuje jednu důležitou věc: islandská farma nebyla postavená pro pohodlí. Byla postavená pro přežití. Každý metr, každá stěna i každá místnost měla svůj praktický důvod.
Voda byla stejně důležitá
Samozřejmě nešlo jen o seno. Farma potřebovala vodu pro lidi i zvířata, pastviny, vhodnou půdu a pokud možno také zdroje materiálu a paliva.
Důležitou roli hrála i poloha. Údolí, nížiny a pobřežní oblasti nabízely kombinaci travnatých ploch, vody a přístupu k dalším zdrojům. Naopak některá místa ve vyšších polohách se ukázala jako příliš náročná pro dlouhodobé zemědělské využití.
Výzkum raných islandských usedlostí ukazuje, že farmáři museli reagovat dokonce na velmi malé rozdíly v půdě a mikroklimatu. Rozdíl několika stovek metrů mohl znamenat jinou kvalitu půdy, jinou vlhkost nebo jinou produkci sena.
Takže při výběru místa rozhodně nešlo jen o otázku:
„Je tady dost trávy?“
Ale spíš:
„Kolik sena tady dokážeme každý rok získat a dokážeme s ním přežít zimu?“
Legenda o stádu, které si lehne
Možná jste už slyšeli islandskou historku, podle níž měli lidé při výběru místa sledovat zvířata. Tam, kde si stádo lehlo, mělo být nejlepší místo pro založení farmy.
Zní to velmi logicky.
Zvířata sama dokážou odhalit místo, kde je dobrá tráva, kde není příliš mokro, kde je příjemnější mikroklima a kde se jim dobře odpočívá.
Jenže tady je potřeba oddělit hezkou tradici od toho, co skutečně víme.
Neexistuje jasný historický důkaz, že by mezi prvními Islanďany existovalo pevné pravidlo „postav farmu tam, kde si lehne stádo“. Archeologické výzkumy ale ukazují něco podobného v principu: při výběru a následném využívání krajiny byla kvalita půdy, mikroklima, voda, pastva a především produkce sena zásadní.
Takže příběh o stádu může dobře vystihovat starou zkušenost, ale neměli bychom ho vydávat za doloženou vikinskou metodu.
Farma nebyla jen jedno místo
Další zajímavostí je, že hospodářství nebylo omezené na bezprostřední okolí domu.
Islandský zemědělský systém po staletí využíval také sel, sezónní pastviny a obydlí známá v angličtině jako shielings. Lidé tam během léta odváděli zvířata na pastvu, čímž uvolnili okolí hlavní farmy pro produkci sena.
Výzkum lokality Helgusel v jihozápadním Islandu například ukázal, že pastva v místě probíhala už kolem roku 950. Později se zde vytvořilo sezónní zázemí, které bylo součástí širšího systému využívání krajiny.
Jinými slovy: dobrý farmář nevyužíval krajinu nahodile. Rozděloval ji podle toho, k čemu byla nejlepší.
Jedna část sloužila jako pastvina, jiná jako louka na seno a další mohla být využívána sezónně.
Proč nebyly islandské farmy vždycky úspěšné
Islandská krajina ale nebyla jednoduchá.
První osadníci přišli do země, která byla zčásti zalesněná, ale zároveň měla omezené možnosti zemědělství. Jakmile začali intenzivně chovat zvířata, krajina se začala měnit.
Pastva postupně ovlivňovala vegetaci a v některých oblastech přispívala k erozi. Výzkum Helguselu například zaznamenal úbytek dřevin spojený s pastvou a pozdější zesílení erozních procesů.
Některé farmy proto dlouhodobě prosperovaly, zatímco jiné byly opuštěny.
Archeologové dnes dokonce dokážou v islandské krajině identifikovat zaniklé farmy podle pozůstatků budov, ohrad a někdejších luk. V některých údolích jsou stále patrné staré hranice hayfieldů a další stopy po zemědělském využívání krajiny.
Krajina tak dodnes ukrývá mapu dávného hospodaření.
A co by rozhodovalo dnes?
Moderní islandský farmář samozřejmě řeší úplně jiné problémy.
I dnes ale zůstává zemědělství do značné míry spojeno s chovem zvířat. Podle Statistics Iceland tvořil v roce 2024 chov zvířat a produkce živočišných produktů přibližně 66 procent hodnoty islandského zemědělství. Rostlinná výroba představovala asi 26 procent.
Na farmách se dnes chovají především ovce a skot, ale také koně a další zvířata. Pěstují se například pícniny a ječmen, brambory a další plodiny. Díky geotermální energii má Island také velmi specifické podmínky pro skleníkové pěstování zeleniny.
Počet zemědělských podniků však v posledních desetiletích klesá. V roce 2024 bylo v pěti sledovaných zemědělských sektorech evidováno 2 442 provozujících subjektů, o 17 procent méně než v roce 2008.
Moderní farma tak stále potřebuje dobrou půdu, vodu a krmivo. K tomu ale přibyly silnice, elektřina, technika, ekonomika provozu a přístup na trh.
Viking hledal místo, kde přežije stádo
Když tedy dnes projíždíte kolem islandské farmy, díváte se vlastně na výsledek velmi starého rozhodování.
Proč právě tady?
Protože tady byla voda. Tady rostla tráva. Tady bylo možné kosit seno. Tady se dala pást zvířata. Tady bylo možné postavit dům a získat dostatek zdrojů pro rodinu.
První Islanďané si nevybírali místo pro farmu podle výhledu. Vybírali ho podle toho, jestli je dokáže uživit.
A možná právě proto má historka o stádu, které si lehne na nejlepší místo, takovou sílu.
Nemusí být přesným popisem vikinské metody. Ale dokonale vystihuje logiku života na Islandu: nejdřív musíte najít místo, kde se dobře daří zvířatům. Teprve potom můžete přemýšlet o domě.
Zdroje
National Museum of Iceland – informace o historických drnových farmách a jejich architektuře.
Skagafjörður Heritage Museum – Glaumbær – konstrukce Glaumbæru, použité materiály a tradiční stavební postupy.
University of Iceland – Turf Building in Iceland: Past, Present, and Future – odborné informace o vývoji drnového stavitelství na Islandu.
Visit North Iceland – Turf Houses – přehled vývoje islandských drnových domů.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře