ISLAND: TICHO MEZI ERUPCEMI, VICHREM A LEDOVCI
- Roman Pech
- 18. 6.
- Minut čtení: 4
Na Islandu jsem poznal, že ticho není absence zvuku. Je to vzácný stav krajiny, který vzniká mezi bouřemi, erupcemi a mrazy — a trvá jen tak dlouho, aby si ho člověk stačil všimnout.
Na Islandu člověk očekává zvuk. Vítr, který se opírá do otevřené krajiny. Vodu, která padá z čedičových útesů. Led, který praská hluboko v ledovcích. A sopky, které připomínají, že země pod nohama nikdy úplně nespí. Přesto si z mnoha cest po Islandu neodnáším jen hluk a obrazy. Odnáším si i něco opačného.
Ticho.
Ne ticho civilizace, ale ticho krajiny. Ticho, které vzniká jen mezi dvěma extrémy. Mezi vichřicemi. Mezi bouřemi. Mezi erupcemi. Je to ticho, které nikdy netrvá dlouho — a právě proto má takovou sílu.
Klidné ticho u Mývatnu
Ticho a klid u nedalekého jezera Mývatn.
Na severu Islandu má vzácné ticho jinou kvalitu než v horách nebo na ledovcích. Je jemnější, rozptýlené mezi vodní hladinou, lávovými poli a nízkou oblohou. Když jsem při natáčení záběrů k Ostrovu na severu vystoupil z auta, vítr se na chvíli stáhl a jezero se uklidnilo do stavu, který působil téměř neskutečně — jako dokonale hladké zrcadlo.
V takových chvílích se člověk instinktivně zpomalí. Ztiší hlas, zbytečně se nehýbe. Jako by i drobný zvuk mohl tu křehkou rovnováhu narušit.
A najednou začnou existovat detaily, které jindy zanikají — kapka vody, pohyb trávy, vlastní dech.
Tohle ticho není dramatické. Je křehké. A právě v té křehkosti je jeho síla.
Dramatické ticho u ledovce Eyjafjallajökull
Zcela jiný druh ticha přichází u ledovce Eyjafjallajökull.
Vracíme se z natáčení sopečné erupce a zastavujeme superjeep na hraně ledovce. Je hluboká noc, kolem půl jedné ráno. Krajina je sevřená mrazem, ale skutečný rozsah podmínek zatím netušíme.
První, co po vystoupení z auta cítíme, je zvláštní nesoulad.
Není to vítr. Není to světlo. Je to absence všeho zvuku.
Absolutní ticho.
Teprve po několika okamžicích dochází k druhému zjištění — že mráz je extrémní. Ani několik vrstev technického oblečení nestačí. Rychle se vracíme zpět do auta a teprve tam zjišťujeme, že teplota klesla k minus 40 stupňům Celsia.
Nebyl slyšet vítr. Nebyl slyšet žádný pták. Žádné praskání ledu v dálce. Ani sopka, která pár kilometrů od nás chrlila k nebi fontány lávy...
... jen absolutní ticho.
Ticho v takových podmínkách není prázdnota. Je to přítomnost něčeho, co se vymyká pojmenování.
Získává hmotnost. Téměř fyzickou.
Člověk v něm začne slyšet sebe sama — tep, dech, krev v uších. Vše ostatní se vzdaluje.
Je to okamžik, kdy se zdá, že ledovec na chvíli přestal existovat jako zvukový prostor.
Ticho před bouří
Další podoba ticha na Islandu přichází těsně před změnou.
Ticho před bouří.
Vítr náhle zmizí, ale krajina se nezklidní. Naopak — všechno je napjaté. Jako by země i obloha zadržely dech.
Není to klid. Je to čekání.
Krátká pauza mezi dvěma silami, která vždy působí křehce, ale nikdy ne bezpečně.
Člověk ví, že se něco blíží, i když ještě neví co.
Ticho jako vzácný stav krajiny
Možná je právě tohle na Islandu nejvýraznější.
Krajina se málokdy zastaví. Ale když už ano, vznikne stav, který má téměř fyzickou intenzitu.
Ticho tu není normální stav. Je to přechod.
Krátká mezera mezi ději, která existuje jen proto, aby se mohla znovu rozběhnout energie krajiny.
Zastavení světla: zatmění
A pak existuje ještě jiný druh ticha — který nepatří jen krajině, ale i obloze.
Zatmění.
Okamžik, kdy se světlo změní způsobem, který naruší běžné vnímání času. Krajina ztratí svou jistotu. Den se začne chovat jako něco mezi dnem a nocí.
Nejde jen o světlo. Jde o rytmus.
Příroda se zpomalí, jako by i ona vyčkávala, co se stane dál.
A právě v tom je spojení s Islandem nejzřetelnější. V obou případech jde o krátký okamžik, kdy se svět přestane chovat podle očekávání.
Více informací o zatmění Slunce na Islandu 12. srpna 2026 najdete ZDE
Přečtěte si našeho kompletního průvodce zatměním Slunce na Islandu. Dozvíte se vše o nákladech na cestu, očekávaném počasí, dostupnosti ubytování i samotném průběhu zatmění a jeho pozorování.
Závěr
Na Islandu jsem pochopil jednu věc.
Ticho není absence zvuku.
Je to stav krajiny mezi jejími projevy.
Ať už vzniká mezi dvěma vichřicemi, v extrémním mrazu u ledovce, v jemném klidu u Mývatnu nebo v okamžiku, kdy se světlo během zatmění změní — vždy má stejnou vlastnost:
Nevydrží dlouho.
Ale zůstává v paměti nejdéle.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře