KRUTÁ GRÝLA VAŘÍ DĚTI: DĚSIVÁ ISLANDSKÁ POVĚST

Vítr kvílel v temných horách a prudký liják bičoval střechy torfových domků. Byla noc, dlouhá a bez konce, a děti se choulily k sobě, protože věděly, že v tu dobu přichází Grýla.

Sledujte dokumentární film Ostrov na severu: www.ostrovnaseveru.cz nebo www.islandinthrnorth.com

Krutá trolka Grýla ve své jeskyni

Sestup z hor

Z mlhy se nejdřív ozvalo jen táhlé skřípění drápů po kameni. Pak temné dunění, jak se země chvěla pod těžkými kroky. Z černoty vystoupila trollka – její oči planuly jako dvě pochodně, vlasy měla slepené deštěm a v tlamě se leskly zakrvácené zuby, ostré a špičaté jako břitva.

Na zádech táhla obrovský pytel. Uvnitř se cosi hýbalo, tmou se ozýval se pláč a zoufalé úpění. Grýla se usmála, když se z pytle ozvalo dětské kvílení. „Další večeře!"

Vesnice v panice

Grýla dorazila k prvnímu domu. Rána jako hrom – její pěst prorazila dřevěné dveře. Uvnitř rodina křičela, děti se skrývaly pod kožešinami. „Ven!“ řvala trollka. Její hlas zněl tak mocně, až se ze stropu sypala hlína. Chytila jednoho chlapce za nohu. Jeho nehty se zarývaly do dřevěné podlahy, když jej táhla ven. „Ne! Ne!“ křičel, ale Grýla se jen ušklíbla a hodila ho do pytle.

Jeskyně a kotel

Cesta vedla vysoko do hor, kde černá jeskyně pohltila trollku i její kořist. Uvnitř plál oheň a nad ním stál obrovský železný kotel. U jeho okraje se hromadily kosti a lebky její kořisti. Grýla pytel obrátila a děti se vysypaly na kamennou zem.

„Do kotle!“ zasyčela a jedno po druhém je vrhla do vroucí vody.

U ohně seděl její manžel Leppalúði, líně míchal polévku z kostí a masa.

Synové a kočka

Z kouta se vyřítilo třináct skřítků, její synové. Smáli se, pískali a pobíhali kolem obětí jejich matky Grýly. Jeden je tahal za vlasy, druhý je pohlavkoval. „Maminko, já chci první!“ křičeli a jejich smích se mísil se zoufalým křikem.

Za jeskyní se ozvalo mňoukání, hluboké a hrozivé. Obrovská kočka – Jólakötturinn – škrábala drápy po skále. Oči jí žhnuly, tlamu měla rudou od krve těch, kdo nestačili utéct.

Konec

Když se venku začalo rozednívat, z jeskyně se valil kouř a pach škvařeného masa. Křik už dávno ustal, zbylo jen praskání ohně a skřípění zubů trollky Grýly, která s uspokojením srkala z kotle.

Dole ve vesnici lidé plakali a objímali své děti, které přežily. Věděli ale, že tohle není konec. Jakmile se příští zima přiblíží, mlha, déšť a kvílení větru z hor připomenou, že Grýla znovu sestoupí.

Krátká ukázka z lidové verze (volně přeloženo):

„Grýla vyjde z hor, oči jí planou, uši jí vlají, nos jí visí dolů. Pytel má na zádech, kotel na ohni. Děti, co zlobily, skončí v jejím chřtánu.“

Dějová pointa

Grýla není klasická pohádka s „dobrým koncem“. Je to spíš temná pověst, která měla děti vychovávat:

• neposloucháš→ vezme tě Grýla

• jsi líný → sní tě vánoční kočka Jólakötturinn

• děláš neplechu → potrápí tě vánoční skřítci Jólasveinar- děti Grýly a Leppalúðiho

Dospělí tím dětem připomínali, že v zimě je třeba poslouchat, pomáhat a nepodléhat lenosti, jinak rodina nepřežije.