PAPUCHALKOVÉ NA ISLANDU JSOU HVĚZDAMI LÉTA. PAK ZMIZÍ NA MOŘE
Mají barevný zobák, výrazné oči a chůzi, která připomíná trochu neobratné kolébání. Papuchalkové severní patří k nejfotogeničtějším obyvatelům severního Atlantiku. Na Islandu jich každé léto hnízdí obrovské množství, ale většinu roku je tam vůbec neuvidíte. Jejich životní příběh je přitom mnohem zajímavější než jen několik měsíců strávených na útesech.
Papuchalka severního (Fratercula arctica) pozná snad každý. Černobílé tělo, oranžové nohy a především mohutný, pestrobarevný zobák mu vynesly přezdívku mořský papoušek. Když stojí na travnatém okraji útesu, působí skoro jako kreslená postavička. Jeho poněkud komický vzhled ale klame. Ve skutečnosti jde o dokonale přizpůsobeného mořského ptáka, který většinu života tráví daleko od pevniny.
Island je pro papuchalky jedním z nejdůležitějších míst na světě. Hnízdí zde obrovská část jejich světové populace. Přesto se může stát, že na ostrov přijedete v nesprávnou dobu a neuvidíte jediného. Papuchalkové totiž nejsou stálými obyvateli islandských útesů. Na souš se vracejí jen kvůli rozmnožování.
Na Island přilétají kvůli jedinému: založit rodinu
Papuchalkové tráví většinu roku na otevřeném moři. K pevnině se vracejí na jaře, aby se rozmnožili a vyvedli mláďata. Na islandských hnízdištích se objevují obvykle koncem dubna nebo začátkem května. Zůstávají přibližně do poloviny srpna, někdy až do konce měsíce.
Potom se kolonie postupně vyprazdňují a ptáci mizí na oceán. Na souši je během zimy prakticky nepotkáte. Mladí jedinci se vydávají na dlouhé cesty po severním Atlantiku, dospělí ptáci zimují daleko od svých hnízdišť. Jejich život se odehrává především na hladině a pod ní, kde hledají potravu.
Nejlepší čas na pozorování papuchalků na Islandu je červen a červenec. Ptáci jsou tehdy v plné hnízdní sezoně, často přilétají z moře s rybami v zobáku a mizí v norách, kde čekají jejich mláďata. Aktivní bývají hlavně ráno a v pozdních odpoledních či večerních hodinách.
Hnízdí v norách a vychovávají jen jedno mládě
Papuchalkové si nestaví klasická hnízda na skalních římsách. Vyhrabávají si nory v travnatých svazích a na vrcholcích útesů. Někdy využívají i přirozené dutiny mezi kameny. Jejich podzemní obydlí může být dlouhé přes metr a končí hnízdní komůrkou.
Samice obvykle snáší pouze jedno vejce za rok. Na jeho zahřívání se podílejí oba rodiče a společně se starají také o potomka. Inkubace trvá přibližně šest týdnů. Po vylíhnutí pak rodiče nosí mláděti potravu, především drobné ryby.
Papuchalkové jsou vynikající lovci. Pod hladinou se pohybují pomocí křídel a dokážou se potápět do značných hloubek. Kořist často drží v zobáku v několika kusech najednou. Typický pohled na papuchalka s celou řadou drobných rybek sevřených napříč zobákem není žádná náhoda. Díky speciálně uzpůsobenému zobáku je dokáže přenést najednou.
Mláďata se létat neučí. Jednou v noci prostě vyrazí
Jednou z nejpozoruhodnějších částí života papuchalků je okamžik, kdy mládě opouští noru. Mladému papuchalkovi se anglicky říká puffling a jeho první cesta do světa je překvapivě samostatná. Rodiče ho při ní nedoprovázejí. Po několika týdnech krmení zůstává mladý pták v noře, dokud nenastane čas vydat se na moře.
A právě tady přichází překvapení: nikdo ho neučí létat. Mláďata se řídí vrozeným instinktem. Z nory vycházejí zpravidla v noci, kdy je menší nebezpečí od predátorů. Pokud hnízdí na svahu útesu, mohou se k moři dostat třepotavým letem, případně se snášejí dolů po svahu. Jejich první cesta vede rovnou do oceánu.
Tam už se musí spolehnout sama na sebe. Musí se naučit plavat, potápět a lovit potravu bez pomoci rodičů. První výprava z hnízda je tedy zároveň začátkem samostatného života na širém moři.
Na Islandu se s tímto okamžikem pojí i neobvyklá tradice. Na Vestmanských ostrovech se v srpnu místní obyvatelé zapojují do takzvaných hlídek na záchranu papuchalků. Mladí ptáci se totiž někdy nechají zmást světly měst a místo směrem k moři zamíří do ulic. Lidé je sbírají a pomáhají jim dostat se bezpečně zpátky k vodě.
Kdy a kde lze vidět papuchalky na Islandu?
Častá otázka | Odpověď |
Kdy přilétají papuchalkové na Island? | Obvykle na přelomu dubna a května, kdy se vracejí na hnízdiště. |
Kdy je nejlepší čas pozorovat papuchalky? | Nejlepší období je od června do července, kdy jsou kolonie aktivní. |
Kdy papuchalkové odlétají z Islandu? | Většina opouští hnízdiště v srpnu, někdy až začátkem září. |
Kde je na Islandu nejvíce papuchalků? | Mezi známá místa patří Vestmannaeyjar, zejména ostrov Heimaey, útesy Látrabjarg ve Westfjordech a Borgarfjörður Eystri na východě. |
Kde lze papuchalky pozorovat zblízka? | Například v Borgarfjörður Eystri, kde je u přístavu Hafnarhólmi vybudované pozorovací místo s lávkami. |
Lze papuchalky vidět také u Reykjavíku? | Ano, v sezoně se pořádají lodní výlety na ostrovy Akurey a Lundey v zálivu Faxaflói. |
Jsou papuchalkové na Islandu celý rok? | Ne. Na pevninu se vracejí kvůli hnízdění, zbytek roku tráví na otevřeném moři severního Atlantiku. |
V kolik hodin je nejlepší papuchalky pozorovat? | Často bývají aktivní během dne, ale jejich pohyb závisí na počasí, přílivu a dostupnosti potravy. |
Lze papuchalky na Islandu vidět v zimě? | Prakticky ne. Zimu tráví na moři, mimo pevninské kolonie. |
Je možné vidět papuchalky s mláďaty? | Ano, v létě, zejména v červenci a srpnu. Mláďata opouštějí nory zpravidla v noci. |
Redakční poznámka: Uvedené termíny jsou orientační. Přílet i odlet se mohou podle počasí a podmínek na moři rok od roku lišit. Zvlášť u otázky mláďat bych rozlišoval období jejich krmení a skutečný odlet z hnízdních nor.
Kde na Islandu papuchalky hledat?
Možností je celá řada. Některé kolonie jsou obrovské, jinde se k ptákům dostanete velmi blízko díky vybudovaným pozorovacím plošinám.
Vestmanské ostrovy (Vestmannaeyjar) jsou domovem největší islandské kolonie. Na ostrově Heimaey a okolních útesech hnízdí mimořádné množství papuchalků. Do oblasti se dostanete trajektem z Landeyjahöfnu nebo letecky z Reykjavíku.
Látrabjarg na západě Západních fjordů patří k nejznámějším ptačím útesům Evropy. Papuchalkové hnízdí v travnatých částech nad skalními stěnami a při opatrném pozorování je lze spatřit opravdu zblízka. Je ale nutné dávat pozor na okraje útesů. Půda může být podkopaná norami a okraj se může utrhnout.
Borgarfjörður eystri na východě Islandu nabízí patrně jedno z nejpohodlnějších míst k pozorování. V přístavu Hafnarhólmi jsou vybudované dřevěné plošiny a vyhlídky, odkud lze sledovat ptáky v jejich přirozeném prostředí. Každé léto zde hnízdí tisíce párů.
Dýrhólaey na jižním pobřeží nedaleko Víku je další známou lokalitou. Papuchalky lze pozorovat na travnatých svazích a útesech. Právě tady jsem měl možnost zažít setkání, na které se nezapomíná.
Jednoho léta se papuchalk procházel kolem fotografa, který měl své vybavení rozložené na zemi. Zjevně ho nijak zvlášť neznepokojoval. Nejdřív si vykračoval kolem jeho věcí, potom si dokonce udělal pohodlí na fotografově čepici. Podobně překvapivě klidně se chovali i další ptáci v okolí. Místo aby při přiblížení člověka okamžitě odlétli, často ho jen zvědavě pozorovali.
Někteří papuchalkové se skutečně nechají pozorovat z velmi malé vzdálenosti. Člověk má skoro pocit, že si ho prohlížejí stejně zvědavě jako on je. Je ale důležité jejich důvěřivosti nezneužívat a nepřibližovat se k nim záměrně. Zvlášť v období hnízdění může i zdánlivě neškodné vyrušení znamenat problém.
Papuchalky najdete také na ostrovech v zálivu Breiðafjörður, na Grímsey nebo na menších ostrovech u severního pobřeží.
Nejen papuchalkové na Islandu. Vidět jsou i v Bretani
Island je jedním z nejlepších míst pro pozorování papuchalků, rozhodně ale není jediným. Hnízdí také na Faerských ostrovech, ve Skotsku, Norsku a v dalších částech severního Atlantiku.
Zajímavou možností pro cestovatele, kteří se chtějí za těmito ptáky vydat na evropskou pevninu, je francouzská Bretaň. V souostroví Sept-Îles u pobřeží departementu Côtes-d'Armor se nachází poslední významná hnízdní kolonie papuchalků ve Francii. Jde o jednu z nejjižnějších lokalit jejich evropského výskytu.
Ptáci se zde objevují přibližně od poloviny března do poloviny července. Jejich počet je však ve srovnání s islandskými koloniemi malý. K pozorování se využívají lodní výpravy kolem chráněného souostroví. Přistávání na některých ostrovech je omezené, protože jde o důležité hnízdiště mořských ptáků.
Bretaň tak nabízí úplně jiný zážitek než Island: místo rozsáhlých kolonií tisíců ptáků můžete pozorovat jednu z posledních malých populací na evropské pevnině.
Papuchalků ubývá. Problém je hlavně pod hladinou
Přestože se Island stále může pochlubit obrovskými koloniemi, situace papuchalků není příliš povzbudivá. Jejich početnost v posledních desetiletích klesá a islandská populace patří mezi ty, které vyžadují zvýšenou ochranu. Na evropské úrovni je druh hodnocen jako ohrožený a celosvětově jako zranitelný.
Jedním z hlavních problémů je oteplování moře. Papuchalkové potřebují při krmení mláďat dostatek drobných ryb, například huňáčka severního a dalších druhů. Když se mění teplota vody a rozložení rybích populací, potrava může být hůře dostupná nebo se přesouvá dál od hnízdišť. Rodiče pak musí létat na delší vzdálenosti a mláďata nemusí dostávat dostatek potravy.
Výsledkem jsou slabší hnízdní sezony a menší počet mláďat, která se dožijí odletu na moře. V některých letech je situace výrazně horší než v jiných.
K problémům se přidává také lov. Papuchalkové byli na Islandu po staletí součástí jídelníčku a jejich maso se stále někde podává. Dlouhodobý pokles populace souvisí nejen s nepříznivými podmínkami pro rozmnožování, ale také s tlakem lovu. Protože jde o dlouhověký druh, který vychovává jen jedno mládě ročně, obnovuje se jeho populace pomalu.
Papuchalkové tak mohou na první pohled působit jako samozřejmá součást islandského léta. Jejich budoucnost ale samozřejmá není.
Ptáci, kvůli kterým stojí za to zpomalit
Papuchalkové na Islandu jsou skutečným zážitkem, který se neomezuje jen na fotografii barevného zobáku. Člověk může dlouhé minuty sledovat jejich návraty z moře, přistávání na travnatých svazích, vzájemné kontakty i neustálé cesty mezi oceánem a norami.
Sám jsem měl možnost pozorovat tyto ptáky také na Faerských ostrovech. Právě tamní fotografie doprovázející tento článek připomínají, že papuchalkové nejsou jen islandskou atrakcí, ale obyvateli celého severního Atlantiku. Ať už je potkáte na Faerech, Islandu nebo v Bretani, vždy jde o setkání s ptákem, jehož život se odehrává především daleko od lidských očí – na otevřeném moři.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře