ISLAND PŘIŠEL O VĚTŠINU SVÝCH TULEŇŮ. A PROBLÉM TRVÁ
Islandští tuleni obecní čelí dlouhodobému poklesu početnosti. Při letošním sčítání na severozápadě země jich dobrovolníci zaznamenali jen 441, zatímco před zhruba patnácti lety jich na stejné trase bývalo více než tisíc. Vědci nyní připravují nové hodnocení populace. Také turisté mohou přispět k tomu, aby pozorování těchto mořských savců nenarušovalo jejich přirozené chování.
Tuleně je snazší najít než ochránit
Na islandském pobřeží patří tuleni k nejpřitažlivějším zvířatům, která může cestovatel ve volné přírodě spatřit. Odpočívají na skalách, vyhřívají se na plážích a při vyrušení se mohou rychle stáhnout do vody. Pro návštěvníky jsou často jedním z nejsilnějších zážitků z cesty.
Jenže právě snadná dostupnost některých míst může být pro zvířata problémem. Když se lidé přiblíží příliš blízko, shlukují se kolem nich nebo jim zastoupí cestu do moře, mohou tuleně rušit při odpočinku a péči o mláďata.
Islandský tuleň obecný (Phoca vitulina) přitom čelí dlouhodobému úbytku. Nové hodnocení populace, které začalo v roce 2026, má přinést aktuálnější údaje o tom, kolik těchto zvířat v islandských vodách žije.
Při sčítání napočítali jen 441 tuleňů
Výsledky letošního Velkého sčítání tuleňů zveřejnilo Islandské centrum tuleňů (Icelandic Seal Center). Dobrovolníci 27. července 2026 prozkoumali přibližně sto kilometrů pobřeží na severozápadě Islandu a zaznamenali 441 zvířat.
V roce 2025 jich bylo 445. V letech 2008 až 2010 přitom na této trase napočítali více než tisíc tuleňů.
Výsledek je znepokojivý, nelze jej ale zaměňovat za přesný počet tuleňů v celém Islandu. Jde o pravidelné sčítání na vybraném úseku pobřeží, jehož výsledky mohou ovlivnit také podmínky v den pozorování. Letos například foukal silný vítr, který mohl část zvířat skrýt před pozorovateli.
Poslední celostátní odhad z roku 2020 uváděl přibližně 10 300 tuleňů obecných. V roce 1980 se jejich počet odhadoval na zhruba 33 tisíc. Nové hodnocení má ukázat, jak se populace vyvíjela v posledních letech.
Mezi problémy, které mohou stav populace ovlivňovat, patří mimo jiné nechtěné úhyny v rybářských sítích. Přesné příčiny a podíl jednotlivých faktorů však musí posoudit odborníci.
Islandští tuleni nezmizeli kvůli jedinému problému. Jejich počet se prudce snížil v době intenzivního lovu a populace se od té doby nedokázala vrátit k původním hodnotám. Dnes vědci upozorňují na vedlejší úlovky v rybářských sítích, možné změny dostupnosti potravy, znečištění i rušení člověkem. Přesný podíl jednotlivých faktorů zůstává nejasný.
Proč ubývá tuleňů na Islandu?
1. V minulosti je lidé ve velkém lovili
Jednou z nejlépe doložených příčin historického poklesu byl intenzivní lov. V první dekádě sledování, od roku 1980, klesla populace tuleňů obecných přibližně o polovinu. Ve stejném období docházelo k rozsáhlému usmrcování zvířat člověkem.
Tuleni se lovili pro kožešiny a maso, ale jejich počet se snižoval také kvůli obavám, že požírají ryby důležité pro komerční rybolov. K vysoké úmrtnosti přispívaly i finanční odměny za jejich usmrcení.
Island v roce 2019 zakázal lov tuleňů, přestože za určitých podmínek mohou platit výjimky. Historické ztráty se však nepodařilo napravit a populace zůstává výrazně nižší než v roce 1980.
2. Umírají v rybářských sítích
Dalším problémem jsou takzvané vedlejší úlovky. Tuleň se může do rybářské sítě zamotat a utopit, přestože ho rybáři vůbec nechtěli ulovit.
Vědci věnují pozornost zejména tenatovým sítím, včetně těch používaných při lovu vlkouše obecného, známého také jako lumpfish. Odhad založený na údajích z let 2014–2018 uváděl v tomto rybolovu průměrně přibližně 1 389 tuleňů usmrcených ročně.
Jde o historický odhad, nikoli o údaj o současném počtu úhynů. Ukazuje však, že omezení cíleného lovu samo o sobě nemusí stačit, pokud zvířata dál hynou v rybářských sítích.
3. Mění se dostupnost potravy
Tuleni se živí různými druhy ryb. Jejich potravu tvoří mimo jiné tresky, sledi, huňáčci severní a platýsovité ryby. Pokud se mění početnost kořisti nebo se ryby přesouvají do jiných oblastí, může to ovlivnit i podmínky, ve kterých tuleni žijí.
Mezi možné příčiny poklesu islandské populace vědci řadí také změny mořského ekosystému související s klimatickými změnami. Zatím ale není prokázáno, že by právě nedostatek potravy nebo oteplování byly hlavní příčinou současného úbytku.
4. Ruší je lidé — včetně turistů
Přítomnost člověka může ovlivňovat chování tuleňů, kteří na pobřeží odpočívají. Pokud se lidé přiblíží příliš blízko, zvířata mohou opustit místo odpočinku a stáhnout se do vody.
Téma je důležité také pro návštěvníky známých lokalit, například pláže Ytri Tunga, kde se tuleni pozorují z pevniny. Je vhodné zachovávat odstup, neblokovat zvířatům cestu k vodě a nepokoušet se je přimět k pohybu kvůli fotografii.
Rušení člověkem je uznávaným potenciálním stresorem, nelze je však označit za prokázanou hlavní příčinu celostátního poklesu populace. Jeho význam může být větší v citlivých obdobích, kdy tuleni odpočívají, rozmnožují se nebo pelichají.
5. Mohou působit i další faktory
Vědecké studie zmiňují také znečišťující látky, nemoci a další změny životního prostředí. Jejich konkrétní podíl na vývoji islandské populace zatím není dostatečně objasněný.
Islandští tuleni tedy neubývají z jediného důvodu. Historicky sehrál významnou roli lov, zatímco mezi současné možné hrozby patří vedlejší úlovky v rybářských sítích, změny dostupnosti potravy a rušení člověkem. Přesný podíl jednotlivých faktorů zůstává předmětem výzkumu.
Zdroje a další informace:
Kde na Islandu pozorovat tuleně
Jedním z nejznámějších míst je pláž Ytri Tunga na poloostrově Snæfellsnes v západním Islandu. Díky skalnatému pobřeží a dobrému přístupu od parkoviště patří k oblíbeným lokalitám pro pozorování tuleňů. Zvířata se zde mohou objevovat po celý rok, jejich přítomnost ale není zaručena.
Další možnosti nabízí pobřeží severozápadního Islandu, včetně okolí poloostrova Vatnsnes. Také zdejší skalnaté břehy a odpočinková místa tuleňů lákají návštěvníky, kteří chtějí pozorovat zvířata v přirozeném prostředí.
Základní pravidlo platí všude: přizpůsobte se zvířatům, ne naopak. Pokud tuleni odpočívají daleko od přístupové cesty, není důvod snažit se za každou cenu dostat blíž.
Časová osa úbytku islandských tuleňů
Rok | Odhadovaný počet tuleňů | Co čísla ukazují |
1980 | přibližně 33 300 | Výchozí bod dlouhodobého sledování populace. |
2016 | přibližně 7 650 | Populace klesla oproti roku 1980 zhruba o 77 %. |
2018 | přibližně 9 434 | Sčítání zaznamenalo částečné zvýšení, ale populace zůstávala hluboko pod úrovní roku 1980. |
2020 | přibližně 10 319 | Oproti roku 1980 šlo stále o pokles přibližně 69 %. |
2025 | 445 | Výsledek místního sčítání na části severozápadního pobřeží Islandu, nikoli celostátní odhad. |
2026 | 441 | Při stejném místním sčítání bylo zaznamenáno téměř stejné množství jako o rok dříve. |
Zdroje: NAMMCO – vědecká studie o vývoji populace v letech 1980–2020; Icelandic Seal Center – národní sčítání a místní sčítání z let 2025–2026. Vědecká studie NAMMCO · Národní sčítání tuleňů · Icelandic Seal Center
Pět pravidel ohleduplného pozorování
1. Dodržujte odstup. Pro lokalitu Ytri Tunga doporučují místní pokyny vzdálenost nejméně 50 metrů od tuleňů. Pokud jsou přítomna mláďata, doporučený odstup se zvyšuje na 100 metrů.
2. Nikdy jim neblokujte cestu do moře. Tuleň musí mít možnost kdykoli se stáhnout do vody. Nepřibližujte se tak, abyste jej uzavřeli mezi sebe a pobřeží.
3. Sledujte reakce zvířat. Pokud tuleň začne vydávat zvuky, pohybovat se nebo působí ostražitě, může jít o známku vyrušení. V takovém případě se vzdalte.
4. Nedotýkejte se mláďat. Samice mohou mláďata dočasně opouštět, když hledají potravu. Osamocené mládě proto nemusí být opuštěné. Nesnažte se k němu přibližovat ani je přemisťovat.
5. Fotografujte bez zbytečného rušení. Nepoužívejte blesk, nedělejte hluk a držte psy na vodítku. Pokud už se u zvířat shromáždila větší skupina návštěvníků, počkejte, až se prostor uvolní.
Tato pravidla vycházejí z doporučení pro pozorování tuleňů, která zveřejňuje turistická organizace Visit West Iceland a provozovatel lokality Ytri Tunga.
Nechte Island také jeho obyvatelům
Pozorování tuleňů nevyžaduje speciální vybavení ani organizovaný výlet. Právě proto je důležité uvědomit si, že zvířata nejsou součástí turistické atrakce, ale volně žijícími obyvateli pobřeží.
Nejlepší fotografie nemusí vzniknout z několika metrů. Často stačí delší ohnisko, trpělivost a chvíle, kdy člověk přestane usilovat o co nejbližší záběr.
Pokud se tuleni rozhodnou odplavat, je nejlepší nechat je být. Smyslem pozorování divoké přírody není přimět zvíře, aby zůstalo na místě, ale umožnit nám nahlédnout do jeho světa, aniž bychom ho měnili podle svých představ.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře