ZATMĚNÍ NA ISLANDU: NĚKDE PRŠELO, JINDE SE MRAKY OTEVŘELY NA POSLEDNÍ CHVÍLI
- Roman Pech
- před 2 hodinami
- Minut čtení: 6
Úplné zatmění Slunce 12. srpna 2026 přilákalo na Island až 80 000 návštěvníků. Jenže místo jasné oblohy čekaly na mnoho z nich mraky a déšť. Přesto se některým pozorovatelům podařilo spatřit úplnou fázi – v některých případech se obloha otevřela pouhých pět minut před totalitou. Zkušenosti lidí z různých částí Islandu ukazují, že při včerejším zatmění rozhodovaly doslova kilometry a minuty.
Desítky tisíc lidí čekaly na dvě minuty tmy
Island se na zatmění připravoval měsíce. Do země mělo podle odhadů přijet až 80 000 návštěvníků, tedy zhruba pětina počtu obyvatel Islandu.
Nejdelší úplná fáze na islandské pevnině nastala u Látrabjargu, kde trvala přibližně 2 minuty a 13 sekund. V Reykjavíku byla totalita kratší než jedna minuta.
Na Snæfellsnes mířily tisíce lidí. Společnost Icelandia například přepravila 1 200 zahraničních turistů ve 24 autobusech. Na Hellissandi se navíc konal několikadenní Eclipse Festival, na který bylo podle islandského serveru Vísir prodáno kolem 3 000 vstupenek návštěvníkům ze 75 zemí. Jenže všechny tyto lidi čekala stejná otázka:
Otevře se v rozhodující chvíli obloha?
Předpověď nevypadala dobře
Islandský meteorologický úřad ještě krátce před zatměním předpovídal oblačnost na většině území. Největší šance na protrhání oblačnosti byla podle jeho poslední předpovědi v okolí Breiðafjörðuru a ve Westfjordech.
A právě tam se nakonec ukázalo, jak dramaticky rozdílné mohly být podmínky i mezi místy vzdálenými jen několik desítek kilometrů.
Hellissandur: pět minut před totalitou se stal zázrak
Jedno z nejpůsobivějších svědectví zveřejnil návštěvník na Redditu. Celý den podle něj v oblasti pásu totality panovala stoprocentní oblačnost a déšť. Proto se rozhodl zatmění příliš neřešit a vyrazil na výlet kolem Snæfellsjökullu.
Do Hellissanduru dorazil asi deset minut před začátkem totality.
Slunce bylo stále kompletně zakryté.
A potom se stalo něco, co už podle něj téměř nedávalo žádnou naději:
“Then, 5 minutes before totality, we could suddenly see the crescent sun through the clouds!”
„Pak jsme pět minut před totalitou najednou mohli přes mraky vidět sluneční srpek!“
Mezera v oblačnosti podle něj vydržela nejen do začátku úplné fáze, ale ještě několik minut po ní.
“We perfectly witnessed totality despite the worst possible conditions.”
„Navzdory nejhorším možným podmínkám jsme úplnou fázi dokonale viděli.“
Návštěvník popsal situaci jako neuvěřitelné štěstí. Celý den pršelo a obloha byla zatažená, ale právě v rozhodující okamžik se otevřelo okno, které vydrželo přes celou totalitu.
O pár kilometrů dál už takové štěstí nebylo
Ještě působivější je porovnání s jinými návštěvníky Snæfellsnes.
Jeden z nich popsal, že během většiny částečné fáze neviděl Slunce vůbec. Obloha byla zatažená a pršelo. Krátce před totalitou se ale vrstva mraků ztenčila a Slunce se objevilo.
A tentokrát dokonce spatřil i jeden z nejkrásnějších okamžiků zatmění – diamantový prsten.
“I watched it shrink and actually saw the diamond ring immediately before second contact.”
„Sledoval jsem, jak se srpek zmenšuje, a těsně před druhým kontaktem jsem skutečně uviděl diamantový prsten.“
Jenže právě ve chvíli, kdy začala úplná fáze, se obloha znovu zatáhla.
“The Sun disappeared behind the clouds again right as totality began, so I never saw the corona.”
„Slunce znovu zmizelo za mraky právě ve chvíli, kdy začala totalita, takže jsem nikdy neviděl korónu.“
Přesto podle něj byla zkušenost fascinující. I bez přímého pohledu na Slunce viděl, jak se během několika okamžiků dramaticky mění světlo a na obzoru se objevuje soumrak.
A co je nejzajímavější: podle jeho svědectví lidé jen kousek od něj v oblasti Snæfellsnes měli během totality v mracích otvor a zatmění viděli.
Westfjords: ani tady neplatilo, že čím západněji, tím lépe
Další zkušenost přišla ze Selárdaluru ve Westfjordech.
Pozorovatel měl podle svého popisu lehkou oblačnost a Slunce občas prosvítalo. Jenže právě kolem totality se obloha uzavřela.
“Got light clouds, sun sometimes got through, but not around totality.”
„Byla lehká oblačnost, Slunce občas prosvítalo, ale kolem totality už ne.“
Přesto se mu podařilo využít brýle během začátku částečné fáze, protože mezi mraky bylo několik otvorů.
“Got to use the glasses at the very start because there were a few gaps in the clouds, but those disappeared.”
„Na začátku jsem mohl použít brýle, protože v mracích bylo několik otvorů, ale ty pak zmizely.“
A přesto jeho hodnocení nebylo negativní:
“That aside, I witnessed it and I found it to be a really cool experience!”
„I tak jsem to zažil a byla to opravdu skvělá zkušenost!“
Látrabjarg měl štěstí
Látrabjarg měl z hlediska délky totality jednu z nejlepších pozic na celém Islandu. A právě odtud přišla i pozitivní svědectví.
V živé diskusi na Redditu lidé během zatmění hlásili, že zatímco na jiných místech byla obloha zcela zatažená, Látrabjarg měl v rozhodujících okamžicích lepší viditelnost.
Jeden z komentářů shrnul situaci stručně:
“Good visibility in Látrabjarg. I think I caught a solar protuberance?”
„V Látrabjargu byla dobrá viditelnost. Myslím, že jsem zachytil sluneční protuberanci?“
Jiný pozorovatel ale dodal, že těsně před totalitou viditelnost ještě byla, ale během úplné fáze už se obloha zatáhla.
To znovu potvrzuje, jak lokální počasí bylo.
Reykjavík: úplnou fázi překryly mraky
V hlavním městě byla situace výrazně horší.
Reuters po skončení zatmění uvedl, že úplná fáze byla v centrálním Reykjavíku skryta za mraky, přesto lidé jasně vnímali náhlé setmění. Naopak na dalekém západě Islandu se obloha na některých místech protrhla a lidé mohli úkaz spatřit.
Na Redditu to návštěvníci hodnotili ještě stručněji.
V příspěvku nazvaném We had the solar eclipse glasses ready and the weather said absolutely not! napsal autor:
“Westfjords people, please tell me you actually got some use out of these glasses because Reykjavík absolutely did not.”
„Lidé z Westfjordů, řekněte mi prosím, že jste ty brýle alespoň využili, protože v Reykjavíku rozhodně ne.“
Reuters mezitím citoval třiatřicetiletou právničku Eduardu Ortizovou přímo z Reykjavíku:
“It was like a whole day just came at once and I felt goosebumps...”
„Bylo to, jako by celý den přišel najednou, a naskočila mi husí kůže…“
Přestože Slunce neviděla, samotný náhlý přechod do tmy pro ni byl silným zážitkem.
Ólafsvík: „To je Island“
Také v Ólafsvíku lidé během zatmění sledovali především mraky.
V živé redditové diskusi se jeden z návštěvníků ptal, co dělat, pokud bude obloha stejně zatažená i hodinu před totalitou. Odpověď byla lakonická:
“That’s Iceland for you, the cloud cover is all over the country.”
„To je prostě Island, oblačnost je všude po celé zemi.“
Jiný návštěvník dodal, že předchozí den bylo bez jediného mraku, zatímco v den zatmění se obloha zatáhla.
“It was sunny without a single cloud yesterday... How ironic!”
„Včera bylo slunečno a bez jediného mraku… Jak ironické!“
Nebylo tedy zatmění na Islandu propadákem?
Ne. Ale ani zdaleka nebylo úspěšné pro všechny.
Z dostupných svědectví vzniká velmi pestrý obrázek:
Reykjavík: úplnou fázi zakryly mraky, ale náhlé setmění bylo dobře patrné.
Snæfellsnes: někde pršelo a Slunce nebylo téměř celý den vidět, jinde se obloha otevřela právě před totalitou.
Hellissandur: jeden z návštěvníků popsal téměř neuvěřitelné štěstí – díra v mracích se objevila pět minut před totalitou a vydržela přes její celou délku.
Westfjords: podmínky se výrazně lišily místo od místa. Někteří viděli jen částečnou fázi, jiní měli při totalitě dobré podmínky.
Látrabjarg: některá svědectví hovoří o dobré viditelnosti, jiná o mracích těsně před nebo během totality.
A přesně to odpovídá poslední předpovědi islandského meteorologického úřadu, který krátce před začátkem zatmění označil za místa s nejlepší šancí na protrhání oblačnosti právě Breiðafjörður a Westfjords.
80 000 lidí, ale každý viděl jiný Island
Počet až 80 000 návštěvníků zůstává odhadem, nikoli přesným počtem lidí, kteří přijeli výhradně za zatměním. Reuters ho uvádí jako počet návštěvníků, které Island v souvislosti s událostí očekával.
Na Westfjordech se počet lidí oproti běžnému srpnovému dni několikanásobně zvýšil a úřady zavedly dopravní omezení. Na Látrabjarg byl například omezen počet vozidel a na Snæfellsnes fungovala speciální organizace dopravy.
Přesto největší loterií nebyla doprava.
Bylo jí počasí.
Protože 12. srpna 2026 mohl člověk stát přímo v centru pásu totality, čekat na něj celý rok a přesto vidět jen temné mraky.
A člověk o několik kilometrů dál mohl mít přesně opačný zážitek.
Mraky se rozestoupily.
Slunce zmizelo za měsíčním kotoučem, na několik minut se den změnil v noc.
A pak bylo po všem.
Island tedy zatmění nezklamal. Jen ukázal svou pravou povahu.
Na Islandu si totiž počasí nevybírá podle toho, jak důležitý je váš den.
A právě proto se 12. srpen 2026 zapíše do vzpomínek návštěvníků dvěma úplně rozdílnými způsoby.
Pro jedny to bude den, kdy se pět minut před totalitou otevřelo nebe a oni viděli úplné zatmění navzdory dešti a celodenní oblačnosti.
Pro druhé den, kdy stáli přímo v pásu totality, kolem nich se náhle setmělo, ale Slunce zůstalo schované za mraky.
Oba zážitky jsou přitom pravdivým obrazem islandského zatmění.
Rozhodovaly kilometry. A někdy jen několik minut.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře