ISLANDSKÉ BAZÉNY: PROČ ISLANĎANÉ CHODÍ DO VODY, I KDYŽ NECHTĚJÍ PLAVAT
U nás se pracovní schůzka řeší u kávy, oběda nebo v restauraci. Na Islandu můžete totéž probrat v horké kádi. Veřejný bazén tu není jen místo k plavání, ale něco mezi hospodou, kavárnou, lázněmi a obývákem. A když jednou pochopíte, proč do něj místní chodí, možná už se vám z něj nebude chtít ven.
Když jedeme na Island, máme jedno nepsané pravidlo: při každé návštěvě musíme alespoň jednou do vody.
Někdy je to městský bazén, kde se mezi místními jen na chvíli zastavíme. Jindy přírodní horký pramen uprostřed hor. A někdy jich během jedné cesty stihneme několik.
Mezi naše oblíbená místa patří třeba Landmannalaugar, kde se člověk koupe uprostřed barevných hor a lávových polí, nebo Gamla Laugin nedaleko Flúðir, známá turistům také jako Secret Lagoon. Historie koupání na tomto místě sahá až do 19. století.
Jenže čím častěji se na Island vracíme, tím víc si uvědomujeme, že na místním koupání je něco zvláštního.
Nejde totiž jen o vodu.
"Islandská hospoda" má horkou vodu
Pro Čecha není snadné pochopit, proč má obyčejný městský bazén na Islandu tak důležité postavení.
U nás se lidé potkají v hospodě. Dají si pivo, objednají kávu nebo zajdou na oběd.
Na Islandu mohou udělat něco podobného – jen se místo židle posadí do horké vody.
Právě horké kádě jsou srdcem islandských bazénů. Sedíte v nich, kolem stoupá pára a povídáte si s lidmi, které třeba vůbec neznáte.
O počasí, o práci, o politice, o tom, co se právě děje ve městě.
A samozřejmě o tom, že zase fouká.
Výzkum Univerzity Islandu označil venkovní bazény za jedno z významných míst společenského setkávání. Horké kádě se podle něj staly jedním z nejčastějších prostorů, kde se lidé spontánně potkávají.
Takže zatímco Čech řekne: „Sejdeme se večer na pivu,“ Islanďan může říct: „Potkáme se v bazénu.“
Pracovní jednání v plavkách?
Zní to jako vtip, ale právě tady se islandská bazénová kultura začíná od té české výrazně lišit. Bazén není vyhrazený jen pro volný čas. Je součástí běžného dne.
Ráno před prací, odpoledne po práci, během pauzy nebo večer. Lidé se tu potkávají přirozeně, bez nutnosti něco plánovat.
A řeší se tu i věci, které bychom u nás přesunuli do kavárny nebo restaurace.
Pracovní záležitosti. Kontakty. Politika. Místní problémy.
UNESCO při zápisu islandské kultury veřejných bazénů na seznam nehmotného kulturního dědictví popsalo horké kádě jako neformální místa pro debaty. Právě jejich otevřenost a dostupnost podle UNESCO pomáhá vytvářet prostor, kde se potkávají lidé různých generací a společenských vrstev. Islandský bazén tak není jen sportoviště.
Je to společenský prostor.
Tady se na společenské rozdíly moc nehraje
Možná právě v tom je jeho největší kouzlo.
V běžném životě o člověku leccos prozradí oblečení, auto, práce nebo místo, kam chodí na oběd. V bazénu tohle všechno zůstává v šatně.
Vedle sebe sedí dítě, důchodce, řemeslník, podnikatel nebo politik. Všichni mají na sobě plavky a všichni sedí ve stejné horké vodě.
A právě proto mohou být rozhovory překvapivě neformální.
Není potřeba domlouvat schůzku.
Stačí přijít.
Není náhoda, že islandští politici vědí, že právě v bazénu mohou zjistit, co si lidé opravdu myslí. Bývalý premiér Steingrímur Hermannsson dokonce kdysi lidem říkal, že pokud s ním chtějí mluvit, mohou ho každé ráno potkat v jeho oblíbeném bazénu.
Polární záře, horká voda a šest neznámých Islanďanů
Na jeden islandský bazén ale nezapomenu nikdy.
Bylo to před lety, někdy v září. V Landmannalaugaru jsem tehdy nocoval sám ve stanu. Večer se výrazně ochladilo a kolem kempu panovalo ticho, které člověk v islandské vysočině pozná jen málokdy.
Vlezl jsem do horkého jezírka.
Nade mnou byla obloha plná polární záře.
Seděl jsem v horké vodě, kolem byla tma, nad hlavou tančila zelená světla a já měl pocit, že už snad ani není možné být někde lépe.
Pak se objevili lidé. Nejdřív jeden chlap, potom druhý a pak dalších pět.
Ukázalo se, že jde o skupinu naháněčů ovcí. Právě probíhal slavný réttir, tradiční podzimní shánění ovcí z islandských hor.
Pro svou skupinu měli v kempu dokonce vyhrazený velký kulatý stan. Jakmile se ponořili do vody a zaregistrovali mě, začali vyzvídat.
Odkud jsem?
Co tam dělám sám?
Jak dlouho už jsem na Islandu?
A jestli se mi Island líbí.
Nebylo v tom nic formálního. Prostě jsme seděli v horké vodě a povídali si, jako bychom se znali mnohem déle. Po nějaké době se začali jeden po druhém zvedat a odcházet. Když jsme se loučili, jeden z nich se na mě podíval a řekl:
„Gaman að sjá þig.“
Byla to první islandská věta, kterou jsem se naučil.
Volně se dá přeložit jako „Rád jsem tě viděl“ nebo „Rád tě poznávám“.
A pak jsem musel odejít i já, což byl možná nejtěžší okamžik celého večera, protože z horké vody se člověku v Landmannalaugaru nechce nikdy.
Tentokrát ale venku začalo navíc sněžit a foukat.
A kdo Landmannalaugar zná, ten ví, že u jezírka žádná šatna není.
Žádná vyhřátá místnost, žádná sprcha, jen horká voda, studený vítr, sníh a stan někde v kempu.
Takže jsem se naposledy ponořil pod polární záři, chvíli ještě seděl v horké vodě a pak se musel přemluvit vylézt.
Právě tehdy jsem asi poprvé pochopil, že islandské koupání není jen koupání.
Je to místo, kde se potkávají lidé.
A někdy tam můžete přijít sami a odejít s několika novými islandskými přáteli.
Přes 120 bazénů. A místní je opravdu používají
Když se řekne islandské koupání, většina turistů si vybaví Blue Lagoon.
Jenže ta je z pohledu každodenního života Islanďanů trochu jiný svět.
Po celém ostrově jsou desítky veřejných bazénů, které používají hlavně místní. Celkem jich je více než 120.
A rozhodně nejde o zařízení, kam lidé chodí jen občas.
Podle průzkumu z roku 2023 navštívilo veřejný bazén alespoň někdy 79 procent dospělých Islanďanů. Přibližně 40 procent tam chodilo pravidelně. To už není koníček.
To je součást života.
Bazén za pár korun
Když jsme v Reykjavíku bydleli v ulici Sundlaugavegur, měli jsme Laugardalslaug prakticky za dveřmi. A člověka rychle překvapí ještě jedna věc: cena.
Za vstup zaplatíte částku, která v přepočtu vychází jen na několik desítek korun. A přitom nejde o žádné malé koupaliště. Laugardalslaug patří k největším a nejznámějším veřejným bazénům v Reykjavíku a můžete v něm strávit celý den.
Je tu velký venkovní bazén, několik horkých kádí s různou teplotou, studená voda, pára a dokonce i tobogán.
Za cenu, za kterou byste u nás někdy sotva zaplatili parkování, tak můžete strávit hodiny v teplé vodě, střídat různé teploty, zaplavat si, dát si saunu nebo páru a ještě si sjet tobogán.
A hlavně – nemusíte být turista, který si přišel užít atrakci.
Sedí tu místní.
Děti, důchodci, lidé po práci a lidé, kteří se přišli prostě jen na chvíli ponořit do horké vody a popovídat si.
Právě tady člověk pochopí, proč je islandský bazén něco úplně jiného než běžné koupaliště.
Nejdřív stud. Potom už se nechce ven
Pro návštěvníka z Česka má islandský bazén ještě jednu překážku.
Stud.
Před vstupem do vody se musíte pořádně osprchovat a v islandských bazénech je běžné sprchování bez plavek. Pro někoho, kdo na to není zvyklý, může být první návštěva trochu nepříjemná.
Pak ale přichází další problém.
Islandské počasí: chlad, vítr, déšť a někdy sníh.
Stačí ale překonat těch několik nepříjemných metrů mezi šatnou a vodou, ponořit se a najednou je všechno jinak.
Z horké vody stoupá pára. Tělo se začne krásně prohřívat a postupně relaxovat. Venku může být nevlídno, ale vám je dobře.
A když je vody přece jen příliš horká?
Přesunete se jinam.
Některé bazény mají několik kádí s různou teplotou. Můžete tedy přejít do chladnější vody, případně do studeného či ledového bazénu.
A pak zase zpátky.
Teplotní kontrast je překvapivě návykový. Po ochlazení se horká voda najednou zdá mnohem žhavější. Prvních několik vteřin dokonce trochu pálí. Pak se tělo znovu ponoří do tepla a přichází další vlna příjemného uvolnění.
Pro mě je ideální voda kolem 38 °C.
Čtyřicet jedna stupňů už je na hranici. Voda kolem 48 °C a cokoliv nad 50 °C už nedávám.
Kamarád Honza to má ovšem jinak. V padesátistupňové vodě si docela liboval.
Když potom vylezl ven, byl rudý jako rak.
Odcházet z Gamla Laugin? To jsme zkoušeli třikrát
Při naší poslední návštěvě Gamla Laugin jsme už byli rozhodnutí odejít.
Osušit se, obléct, nasednout do auta, pokračovat dál.
Jenže po chvíli jsme se do horké vody vrátili.
Ještě jednou.
A potom znovu.
A nakonec ještě potřetí.
Takže jsme vlastně odcházeli třikrát, než jsme opravdu odešli.
Právě v tom je kouzlo islandské horké vody. Člověk si říká, že už musí jít, ale tělo protestuje.
Ještě pět minut.
A pak dalších pět.
Proč mají Islanďané k vodě tak blízko?
Za dnešní podobou bazénové kultury přitom není jen obliba horké vody.
Má i velmi praktický původ.
Na začátku 20. století uměla plavat jen malá část Islanďanů. Přitom lidé žili v úzkém kontaktu s mořem a práce na rybářských lodích byla pro mnoho rodin každodenní realitou.
Bazény proto nebyly jen místem odpočinku. Měly také naučit lidi plavat a pomoci snížit počet tragických nehod na moři.
Výuka plavání se později stala součástí povinného vzdělávání.
Z praktické potřeby se ale postupně zrodila tradice.
A z tradice společenský rituál.
A pak jsou tu místa, kde bazén nepotřebujete
Island má samozřejmě ještě jiný druh koupání.
Ten, který máme možná ještě raději. Horkou vodu přímo v krajině.
V Landmannalaugaru není kolem vás žádná luxusní lázeň. Jen hory, lávová pole, pára a islandská krajina.
Člověk se ponoří do teplé vody a kolem něj je svět, který působí skoro neskutečně.
V Gamla Laugin je to jiné. Upravené, pohodlnější, ale pořád s pocitem, že pod vámi pracuje stejná geotermální síla, která vytváří tolik charakteristických míst Islandu.
A právě to máme na islandském koupání rádi.
Nemusí být luxusní.
Nemusí být drahé.
Někdy stačí jen horká voda a pořádná dávka islandského počasí.
Islandské bazény jako způsob života
Na Islandu jsme byli několikrát a pokaždé se do vody vracíme. Někdy je to jen krátká zastávka po celodenním cestování. Jindy strávíme v bazénu hodinu nebo dvě.
A pokaždé si říkáme, že bychom něco podobného potřebovali i doma.
Ne kvůli plavání.
Kvůli tomu, že se na chvíli zastavíte.
Odložíte telefon.
Sednete si vedle člověka, kterého možná vůbec neznáte.
A začnete si povídat.
Možná o počasí. Možná o práci. Možná o politice.
Nebo jen o tom, jak je ta voda příjemně teplá.
Islandský bazén je totiž něco mezi hospodou, kavárnou, lázněmi a obývacím pokojem.
Jen místo židle máte horkou vodu.
A místo piva třeba 38 stupňů.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře