MÍSTA, KTERÁ TURISTÉ MÁLEM ZNIČILI. PROČ ISLAND NĚKTERÁ KRÁSNÁ MÍSTA RADĚJI ZAVÍRÁ
Řetěz přes cestu, cedule se zákazem vstupu nebo zavřený vodopád. Na Islandu se někdy příroda chrání před turisty. Proč některá místa raději neukazovat světu?
Když cestujete po Islandu, občas narazíte na něco, co může být pro turistu překvapivější než samotná krajina. Řetěz přes cestu. Cedule se zákazem vstupu. Nebo informace, že část území je dočasně uzavřená, protože tam hnízdí ptáci.
Za těch téměř třicet cest na Island jsem na podobné zákazy narazil mnohokrát a nikdy mě nenapadlo řetěz obejít nebo ceduli ignorovat. Je přece zřejmé, proč tam je.
Jenže ne každý návštěvník to může vidět stejně. Pro někoho může být důležitější fotografie, video nebo pocit, že právě on se dostal tam, kam ostatní nesmějí.
A právě v tom je jeden z největších problémů dnešního cestování.
TURISMUS NA ISLANDU: KDYŽ KRÁSNÉ MÍSTO PŘESTANE BÝT KRÁSNÉ
Island má obrovskou výhodu. Jeho příroda je natolik dramatická, že člověk často nepotřebuje žádnou atrakci vytvořenou lidmi. Sopky, lávová pole, ledovce, vodopády, černé pláže a kaňony vypadají jako kulisy z filmu samy o sobě.
Současně je ale islandská příroda překvapivě zranitelná. Vegetace má kvůli krátkému vegetačnímu období jen omezený čas na růst a poškozený mech nebo půda se mohou obnovovat velmi dlouho. Islandská Agentura pro životní prostředí proto upozorňuje, že návštěvníci mají zůstávat na vyznačených cestách a respektovat dočasné uzávěry.
Problém nastává ve chvíli, kdy na jedno místo přijdou tisíce lidí.
Jeden člověk, který sejde z cesty, nemusí způsobit téměř nic. Tisíce lidí, kteří udělají totéž, už mohou změnit celé místo.
FJAÐRÁRGLJÚFUR: KDYŽ SE Z KAŇONU STANE „BIEBER CANYON“
Jedním z nejznámějších příkladů je kaňon Fjaðrárgljúfur na jihu Islandu. Dnes patří k nejfotografovanějším místům země, ale ještě před několika lety nebyl zdaleka takovým turistickým magnetem.
V roce 2016 sem přišlo 154 948 návštěvníků. O rok později už jich bylo 282 423 – tedy o 82 procent více.
Velkou roli v tomto příběhu sehrál Justin Bieber.
V roce 2015 natočil na Islandu videoklip k písni I'll Show You. Fjaðrárgljúfur v něm měl výraznou roli a po zveřejnění videa se z kaňonu stalo místo, které začali vyhledávat fanoušci z celého světa. Islandská média tehdy otevřeně psala o obrovské propagaci země, kterou Bieberův klip přinesl.
Bieber samozřejmě nebyl jedinou příčinou následného náporu. Island se mezitím stal jednou z nejvyhledávanějších evropských destinací a sociální sítě celý proces ještě urychlily.
Ale jeho video ukázalo jednu důležitou věc: jeden člověk s obrovským dosahem může během několika minut ukázat milionům lidí místo, které předtím znali jen někteří cestovatelé.
A potom už se může rozjet lavina.
V roce 2019 musel být Fjaðrárgljúfur dočasně uzavřen. Úřady upozornily na poškození vegetace způsobené vysokou návštěvností v kombinaci s jarním táním a mokrými podmínkami. Původně plánovaná dvoutýdenní uzávěra se nakonec prodloužila až do 1. června.
Po znovuotevření návštěvníci dostali jasné pravidlo: zůstávat na vyznačených cestách.
Kaňon nezmizel. Ale musel se začít chránit před lidmi, kteří se tam přijeli podívat.
DNES STAČÍ JEDEN VIRÁLNÍ PŘÍSPĚVEK
Příběh Fjaðrárgljúfur není výjimečný tím, že v něm figuruje slavný zpěvák. Výjimečný je tím, jak přesně ukazuje sílu dnešních sociálních sítí.
Kdysi mohl člověk objevit krásné místo náhodou a říct o něm několika přátelům. Dnes stačí jeden virální příspěvek, video na TikToku, Instagramu nebo YouTube – a informace o místě se během několika hodin dostane k milionům lidí.
Justin Bieber ukázal stejný mechanismus i na jiném místě. Ve svém videoklipu I'll Show You v roce 2015 vystupoval také u vraku amerického letadla na Sólheimasanduru. Z opuštěného vraku v černé poušti, který byl dlouhá léta známý především místním fotografům a několika cestovatelům, se postupně stala jedna z ikonických atrakcí jižního Islandu.
Dnes je místo natolik navštěvované, že se k vraku používá kyvadlová doprava a návštěvníci už nesmějí lézt na samotný vrak. Ne každý se tím ale řídí.
Je přitom důležité říct, že Bieber samozřejmě není „viníkem“ islandského turistického boomu. Jeho video bylo pouze jedním z příkladů síly, kterou dnes má obraz.
Stejný efekt může mít influencer s několika miliony sledujících. Ale také úplně obyčejný člověk, pokud jeho video náhodou získá statisíce nebo miliony zhlédnutí.
A najednou může být místo, o kterém ještě včera skoro nikdo nevěděl, na seznamu každého druhého turisty.
NĚKDY NENÍ PROBLÉM TURISTA, ALE JEJICH MNOŽSTVÍ
Tohle je možná nejdůležitější rozdíl.
Jeden člověk, který si sedne na kámen, nemusí nic změnit. Jeden člověk, který si udělá fotografii u vodopádu, také ne. Ale co když totéž udělá deset tisíc lidí?
Co když každý z nich sejde o několik metrů z cesty, aby měl lepší fotografii? Co když každý z nich překročí malý řetěz, protože „tam přece nikdo není“? Co když každý chce přesně stejný záběr jako člověk před ním?
Příroda nepočítá s tím, že turisté budou mít všichni stejný nápad.
ŘETĚZ PŘES CESTU NENÍ VÝZVA K JEHO PŘELEZENÍ
Velmi dobře je to vidět například na Dyrhólaey. Jde o chráněné území, kde jsou některé části během hnízdění ptáků pravidelně uzavírány. Termín se může podle situace lišit, ale přístup může být omezen například od 1. května do 25. června.
Na místě se proto mohou objevit řetězy, zábrany a cedule.
A právě tady se podle mě ukazuje rozdíl mezi návštěvníkem, který Island respektuje, a člověkem, který se na něj dívá pouze jako na kulisu pro vlastní zážitek.
Když vidím řetěz přes cestu, neříkám si: „Jak se dostanu na druhou stranu?“
Říkám si: „Proč tady ten řetěz je?“
Na jihu Islandu dokonce turistické informační materiály výslovně upozorňují, že návštěvníci mají respektovat bariéry i v případě, že je někdo jiný ignoruje. Důvodem je právě ochrana hnízdících ptáků.
REYKJAFOSS: DALŠÍ MÍSTO, KTERÉ SE ZAVŘELO
A podobné příběhy nekončí u známých turistických ikon.
V červnu 2026 uzavřel majitel pozemku přístup k Reykjafossu a přírodnímu jezírku Fosslaug na severu Islandu. Důvodem nebyla jedna konkrétní událost, ale rostoucí návštěvnost a dlouhodobé problémy s tím, jak místo spravovat a kdo má nést odpovědnost za návštěvníky.
A možná nejvýmluvnější detail? Podle islandského serveru Vísir se někteří lidé už po uzavření pokoušeli dostat přes plot. Cedule tedy někdy nestačí.
ISLAND NEMŮŽE VŠUDE POSTAVIT PLOT
Může to znít jednoduše: postavme zábrany, udělejme cesty a všechno bude v pořádku.
Jenže Island je obrovský a jeho příroda není zoologická zahrada.
Nelze oplotit každý mech, každou lávovou pláň, každé ptačí hnízdo nebo každý kaňon. A čím více se turistická místa organizují, tím více vzniká jiný problém: z divoké přírody se může stát něco, co připomíná dobře připravený zábavní park.
Výzkum zaměřený na cestovní ruch kolem Fagradalsfjallu například upozorňoval právě na obavy z přílišné infrastruktury a „Disneyfikace“ přírodních míst. Sociální sítě přitom mohou návštěvnost ještě výrazně urychlit.
KDYŽ SE MÍSTO STANE OBĚTÍ VLASTNÍHO ÚSPĚCHU
Na tom je celé cestování po Islandu trochu paradoxní. Turisté hledají místa, kde nejsou davy. Fotografové hledají místo, které ještě není okoukané. Influenceři hledají něco, co jejich sledující ještě neviděli. A jakmile to najdou, zveřejní to. A pokud je obsah úspěšný, přijdou další lidé.
Místo, které bylo před rokem tajným tipem několika cestovatelů, může být za rok jedním z nejnavštěvovanějších bodů v okolí.
Sociální sítě tak dokážou krásné místo současně propagovat i ničit.
MÁ TURISTA PRÁVO VĚDĚT ÚPLNĚ VŠECHNO?
Tady už podle mě není odpověď tak jednoduchá. Jako cestovatel chci vědět, kde zajímavá místa jsou. Chci mapu, souřadnice, informace o přístupu. A jako autor o nich samozřejmě chci psát.
Jenže právě zveřejnění přesné polohy může mít někdy i opačný efekt, než bych chtěl.
Pokud jde o běžně přístupnou turistickou atrakci, problém většinou není. Ale co když jde o malé hnízdiště, citlivou vegetaci nebo místo, které zvládne několik desítek návštěvníků ročně, ale ne několik tisíc?
Máme povinnost ukázat lidem všechno, co jsme sami objevili? Nebo máme někdy právo říct: Tohle místo vám raději přesně neukážu?
MOŽNÁ NEMUSÍME ZVEŘNIT VŠECHNO
Neznamená to přestat o Islandu psát nebo přestat ukazovat jeho krásu.
Spíš bychom měli přemýšlet o tom, co přesně zveřejňujeme.
Někdy stačí ukázat krajinu bez přesných GPS souřadnic. Jindy je správné napsat, že místo je přístupné pouze v určitém období. A pokud je někde cedule se zákazem vstupu, možná není potřeba hledat způsob, jak ji obejít, ale vysvětlit, proč tam stojí.
Protože informace sama o sobě není problém.
Problém nastává ve chvíli, kdy se z informace stane návod pro tisíce lidí, kteří udělají totéž.
NE VŠECHNO, CO MŮŽEME NAVŠTÍVIT, MUSÍME NAVŠTÍVIT
Island mě za ty roky naučil jednu věc. Že příroda není atrakce, která existuje proto, aby nám poskytla dokonalou fotografii. Některá místa můžeme vidět. Některá bychom měli nechat být. A někde je možná největším projevem respektu právě to, že se otočíme a odejdeme.
Protože otázka nakonec není jenom:
Můžu se tam dostat?
Ale také:
Měl bych tam vůbec jít?
A možná bychom si měli podobnou otázku položit i jako autoři, fotografové a lidé na sociálních sítích. Když zveřejňuji krásné místo, chci lidem ukázat jeho krásu – nebo jim vlastně ukazuji, kam mají jet?
A někdy může být nejlepší způsob, jak krásné místo zachovat, právě to, že neřekneme úplně všechno.
ZDROJE:
Environment Agency of Iceland – Fjaðrárgljúfur: informace o uzavření kaňonu a ochraně vegetace.
Environment Agency of Iceland – Dyrhólaey: pravidla přístupu a sezónní uzavírky kvůli ochraně ptáků.
Environment Management – Mapping Potential Environmental Impacts from Tourists Using Data from Social Media: A Case Study in the Westfjords of Iceland.
Vísir – informace o uzavření Reykjafossu a Fosslaugu v červnu 2026.
Icelandmag – informace o návštěvnosti a poškození Fjaðrárgljúfur.
Iceland Review – informace o natáčení videoklipu Justina Biebera I'll Show You na Islandu.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře