KDYŽ SE ISLAND PONOŘÍ DO TMY. CO PSALY NOVINY PŘED ZATMĚNÍM SLUNCE V ROCE 1954?
- Roman Pech
- 5. 6.
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: před 6 dny
Dne 12. srpna 2026 se Island znovu stane jedním z nejlepších míst na světě pro pozorování úplného zatmění Slunce. Málokdo si však uvědomuje, že podobnou událost už Island zažil před více než sedmdesáti lety.
Dne 30. června 1954 přešel pás totality přes jižní část ostrova a tisíce Islanďanů tehdy sledovaly úkaz, který se do jejich země vrací jen velmi zřídka. Dochované novinové články z té doby nabízejí fascinující pohled na to, jak se o zatmění psalo v době dávno před internetem, mobilními aplikacemi a moderními meteorologickými modely.
Zatmění přes jižní Island
V islandském tisku se několik dní před úkazem objevily podrobné informace o trase měsíčního stínu. Noviny vysvětlovaly:
„Jižně od této hranice nastane úplné zatmění.“
Článek doprovázela mapa, na níž byla vyznačena severní hranice pásu totality. Autor čtenářům vysvětloval, že pás měsíčního stínu bude široký přibližně 150 kilometrů a že délka úplného zatmění se bude lišit podle místa pozorování.
Nejdelší úplná fáze měla nastat v oblasti poblíž Vestmannaeyjar, kde mělo Slunce zmizet na 2 minuty a 9 sekund. V oblasti Þykkvabær měla totalita trvat 99 sekund a dále od středové linie se její délka postupně zkracovala.
Pro dnešní čtenáře jsou tato čísla zajímavá nejen sama o sobě. Ukazují totiž, jak přesně dokázali astronomové průběh zatmění vypočítat už v polovině 20. století.
Jak tehdejší noviny radily pozorovat zatmění
Ještě zajímavější jsou doporučení, která noviny poskytovaly veřejnosti.
„Každý by si měl pořídit tmavé sklo a sledovat zatmění přes ně.“
Autor článku doporučoval použít co nejtmavší sklo, ideálně svářečské, a dokonce radil mít připravena dvě skla s různou intenzitou ztmavení. Během úplné fáze zatmění totiž podle něj nebylo potřeba tak silné zatemnění a pozorovatelé mohli lépe sledovat jevy v okolí potemnělého Slunce.
Z dnešního pohledu jde o zajímavé historické svědectví. Moderní bezpečnostní doporučení jsou mnohem přísnější a pro pozorování částečných fází zatmění se používají výhradně certifikované filtry splňující normu ISO 12312-2. Přesto je fascinující vidět, jak se veřejnosti vysvětlovalo bezpečné pozorování před více než sedmdesáti lety.
Přečtěte si další články o úplném zatmění Slunce na Islandu
Hvězdy uprostřed dne
Tehdejší noviny se snažily čtenářům přiblížit i samotný zážitek z totality.
„Během úplného zatmění budou viditelné hvězdy a planety.“
To není přehnané tvrzení. Během úplného zatmění skutečně dochází k tak výraznému poklesu intenzity světla, že se na obloze mohou objevit nejjasnější hvězdy a planety. Krajina získává zvláštní šedomodré zabarvení a na několik minut vznikají světelné podmínky připomínající soumrak.
Noviny dokonce upozorňovaly, že za vhodných podmínek mohou být spatřeny i jasnější meteory. Pro mnoho Islanďanů musela být taková představa téměř neuvěřitelná. Většina z nich podobný úkaz nikdy předtím neviděla a mnozí jej už během života znovu nezažili.
Právě tento okamžik bývá pro většinu pozorovatelů nejsilnějším zážitkem celého úkazu.
Sedmdesát dva let mezi dvěma totalitami
Při pohledu na staré novinové výstřižky si člověk uvědomí ještě jednu zajímavou skutečnost.
Mezi úplným zatměním Slunce 30. června 1954 a úplným zatměním 12. srpna 2026 uplyne 72 let.
Dvě generace Islanďanů tak dostaly možnost zažít stejný nebeský úkaz na téměř stejném místě. Zatímco lidé v roce 1954 sledovali předpovědi v novinách a připravovali si svářečská skla, návštěvníci v roce 2026 budou mít k dispozici satelitní snímky, meteorologické modely a specializované astronomické aplikace.
Přesto zůstává podstata stejná.
Na několik minut se den promění v noc, objeví se hvězdy a kolem černého disku Měsíce se rozzáří sluneční koróna. Stejný pohled fascinoval obyvatele Islandu v roce 1954 a stejný pohled bude fascinovat desetitisíce návštěvníků i v srpnu 2026.
Historie se bude opakovat
Až se 12. srpna 2026 pás měsíčního stínu znovu přežene přes Island, bude to nejen astronomická událost, ale také připomínka okamžiku, který na ostrově naposledy zažili lidé před více než sedmi desetiletími.
Možná právě někde na jižním pobřeží budou stát potomci těch, kteří v roce 1954 četli novinové články o zatmění a připravovali si tmavá skla. Jen místo novin budou sledovat předpověď na mobilním telefonu a místo svářečského skla budou mít v ruce moderní certifikované filtry.
Nebe nad Islandem jim však nabídne stejnou podívanou jako tehdy.
O autorovi
Island mě fascinuje už přes dvacet let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti a obrazy z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře