VRAK LETADLA NA ISLANDU: KDYŽ U DAKOTY JEŠTĚ NIKDO NEBYL
- Roman Pech
- před 3 dny
- Minut čtení: 4
Když jsem k ní šel poprvé, bylo to v roce 2008. Sólheimasandur byl tehdy přesně tím místem, které si člověk na Islandu představuje pod slovem pustina. Z hlavní silnice nebylo letadlo vůbec vidět. Schovávalo se za terénní vlnou někde uprostřed nekonečné černé pláně. K vraku vedla jen cesta přes písek a štěrk. Pěšky to trvalo déle než hodinu. A nikde nikdo.
Ležela v Sólheimasanduru od roku 1973. Na první pohled působila skoro neskutečně – jako by někdo doprostřed černé islandské pouště odložil letadlo a jednoduše na něj zapomněl.
A vlastně to tak trochu bylo.
Historie letadla Douglas R4D-5
Letoun byl původně vyroben jako Douglas R4D-5, vojenská verze slavného DC-3. Později prošel přestavbou na Super DC-3 a sloužil u amerického námořnictva.
listopadu 1973 letěl z Höfnu do Keflavíku. Kvůli silné námraze přišel během letu o oba motory a posádka musela nouzově přistát na Sólheimasanduru.
Všech sedm lidí na palubě přežilo. Letadlo už z místa nikdo neodvezl. A tak tam zůstalo.
Na Dakotě mě tehdy fascinovalo právě to, co dnes už na fotografiích téměř není vidět.
Letadlo bylo obrovské, ale proti Sólheimasanduru působilo skoro malé.
Když člověk stál několik desítek metrů od něj, kolem nebylo nic, co by připomínalo turistické místo.
Jen černý písek, nebe, ledovcové hory v dálce a vrak.
Vrak letadla na Islandu: Jeden videoklip změnil všechno
Pak přišel internet. A především jeden videoklip.
V roce 2015 vydal Justin Bieber videoklip k písni I'll Show You. Několik záběrů vzniklo právě na Sólheimasanduru a Bieber se v nich mimo jiné objevuje u vraku letadla.
Dakota se tím dostala k milionům lidí, kteří o ní do té doby nikdy neslyšeli.
Neobjevili ji. Na Islandu byla známá už dávno předtím. Bieber ale změnil způsob, jakým ji znal svět.
To, co následovalo, je malou ukázkou toho, jak rychle se na Islandu změnil turismus.
Místo, ke kterému se kdysi šlo více než hodinu pěšky z hlavní silnice, začaly mířit tisíce lidí.
Z nenápadného vraku se stala jedna z nejznámějších fotografických lokací jižního Islandu.
Vznikly organizované transfery. Přibyli fotografové, influenceři, turistické autobusy a lidé, kteří chtěli zopakovat záběr, který před nimi viděli na internetu.
A změnila se i samotná Dakota.
Na jedné straně je to fascinující.
Internet dokázal během několika let změnit zapomenutý vrak v místo, kam míří lidé z celého světa. Dakota se stala symbolem islandské krajiny stejně jako některé vodopády, ledovce nebo černé pláže.
Na druhé straně je na tom něco trochu smutného.
Právě ta nejzajímavější vlastnost místa – jeho naprostá izolovanost a jedinečný genius loci – téměř zmizela.
Vrak, který ničí čas i turisté
Dnes už se na letadlo nemá lézt. Cesta k němu je organizovanější a návštěva mnohem jednodušší než před lety.
Pro někoho je to dobře.
Vrak se musí chránit a Sólheimasandur není místo, kde by bylo možné nechat turistický ruch bez kontroly.
Zároveň ale na letadlo dál působí to, co ho ničí už od roku 1973 – vítr, déšť, sůl, mráz a drsné islandské počasí.
A k tomu desetitisíce návštěvníků, kteří se u něj chtějí vyfotografovat.
Když se dnes člověk podívá na fotografie Dakoty z doby před několika desítkami let, vidí nejen stárnoucí letadlo.
Vidí i proměnu celého Islandu.
Dakota se nezměnila jen sama o sobě.
Změnil se náš pohled na ni. Když jsem k ní šel poprvé, šel jsem za vrakem.
Dnes lidé putují za ikonou, kterou znají z Instagramu, YouTube, reklam a videoklipů.
A možná právě proto mám nejraději svoje staré fotografie.
Ne proto, že by byly technicky lepší. To ne.
Ale proto, že zachytily vrak v době, kdy byl ještě jen starým letadlem uprostřed islandské pustiny.
Bez autobusů, bez davů, ez selfie tyčí. Bez lidí, kteří čekají, až se u letadla uvolní místo pro další fotografii.
Jen Dakota, černý písek, vítr od Atlantiku a nekonečná krajina.
A kolem ní nebyl skoro nikdo.
O autorovi
Island mě fascinuje už řadu let. Během mnoha cest jsem na ostrově najel desítky tisíc kilometrů, zažil bouře, které změnily plány během několika minut, i dny, kdy správné rozhodnutí o trase znamenalo vidět místa, která většina návštěvníků mine. Zkušenosti z těchto cest jsem zachytil také v dokumentárním filmu Ostrov na severu.
Na tomto webu sdílím praktické rady, aktuální informace a zkušenosti z terénu, které pomáhají ostatním cestovat po Islandu bezpečněji a s větším porozuměním místní krajině.
Komentáře